Kniha: Michal Pekár – Škodná

uvod

Pekára znám osobně, takže předem teda předesílám, že mi autor nikdy nehulil pinďoura, ani já jemu. Stejně tak mezi námi nikdy nedošlo k žádnemů análnímu sexu, fistingu, bondingu a ani jsme nebyli účastníci jednoho a toho samého gangbangu, tudíž se dá říci, že jsem nestranný.

Škodná vypadala slibně. Hezkej malej paperback, co víc si přát. Nevím jestli jsem to už říkal, ale já mám rád malý paperbacky a je mi u zadku, co si kdo říká o paperbacku. Selským rozumem musí být přeci každýmu jasný, že knížka, která se dá nejenom číst, ale i vohejbat je lepší, než knížka, která se dá jenom číst. To dá rozum.  Pekárův paperback je navíc formátu A6, což je nejlepší formát jakej existuje, páč si to můžu zastrčit i do zadní kapsy (neposlouchám hip hop, tudíž nemám kapsy na A4). Trochu bych tomu vytknul to, že mě při chůzi malinko bodala do prdele, ale to bych spíš dával za vinu mé prdeli, že je umístěna nešikovně hned nad nohama.

Škodná sleduje příběh Pekára aka (čti ej kej ej) hlavního protagonisty, který je takový kokot, že sa začne tahat s máňou, která má na krku jak debilního karatistu, tak ke všemu ještě tříletýho smrada. Proč se hlavní hrdina chová jako ichtyl a nepíská raději nějaký svobodný leča na slovenskejch diskotékách nechme stranou. Prostě se to tak stalo a když vezmeme, že se to odehrává na Slovensku, tak ono to vlastně i dává rozum. Vždyť tam ještě nemaj ani elektřinu, natož rozum.stažený soubor

Samozřejmě, že takové fičení nebohé Nany nezůstane jen tak. Pekár, který kromě toho, že lasturuje zadanou buchtu se, nikdo neví proč, do ní i zamiluje. Čiže nám tu vniká základ pro epické drama, které by svým rozměrem mohlo klidně zesměšnit i pátý díl třetí řady Farmár hledá ženu. Jen si to vemte: mladý kokso, kterýchodí do fabriky a brousí cizí buchtičku – bod A. Mladá buchtička, co má doma špatně upečenej dortík (čti dítě, ej kej ej čildrn) a karatistu – bod B. Karatista, co má doma běhnu, špatně upečenej dortík a devítku – bod C. Že to nedopadne dobře a že se naplní slova legendární skupiny Nazareth, že „love hurts,“ to bysme teda měli jasný už od začátku.

Pekár se ve své románové prvotině celkem dobře pere s tím jak daný příběh podat – vypráví v ich formě a ještě ke všemu retrospektivně, od soudního stolku, kam zasedl, aby to všechno řekl, což taky dělá, páč kdyby to nedělal, tak by nebyla žádná knížka. V testu časových paradoxů tedy kniha obstála. Ale k věci: ich forma a především samotná postava Pekára dodávají knize šťávu, přičemž si hlavní postava čtenáře velmi rychle omotá kolem prstu a dostane ho na svou stranu. Kdo by taky fandil nějakýmu slovenskýmu karatistovi že. To by bylo stejný, jako kdybyste začali fandit AIDS. Jak jsem už napsal, Pekár se s tím nemaže, příběh je svižný stejně tak, jako jeho jazyk. Takže ano, občas se objeví i nějaká ta pička, přijebat, dojebat či zajebat. Haleluja!

Problémy se začnou ale časem kupit, jak v knize, tak i s knihou. V knize jde o problémy čistě milostně trojúhelníkové, s knihou jde o problém menšího rázu – prázdnota. Prázdnota zní strašně, takže abych to upřesnil, jde spíše o rozmělčnění příběhu, kdy se hlavní hrdina stále vrací do současnosti, aka soudní síně, ponadává všem přísedícím a zase se vrací do minulosti, kde povětšinou shrne to co se už stalo a přidá něco nového, což je v podstatě variace na to co se už stalo (když s někým trávíte čas v pokojíčku, díváte se na filmy a přitom si lustrujete otvory, tak z toho taky žádný sci-fi nevzejde, to chápu) – což je zábavné sto stran, ale po sto desáté stránce si raději začnete trhat slepený chlupy z análu, přesně jako já. No nedělejte že nevíte o čem mluvím.

Ale abych nehanil – i v této fázi podává Pekár příběh s lehkostí a sympatickým feelingem psance, takže to utíká docela rychle. Pekár ostatně nemá problém jako vypravěč, naopak. Dokáže mlet pořád o tom samém a to tak, aby to zaujalo (přičemž pro něj není problémem do toho občas zamotat Dalajlámu nebo hitlerjurgend), ale i přesto se dostavuje to, co lze cítit už od cca poloviny knihy – vyprávění hezký, ale chybí silnější příběh.

Daný milostný trojúhelník totiž dopřává jen milosrdnou katarzi a cesta, kterou se k ní šine taky není kdovíjak strhující – prostě se děje až málo na to, aby to bylo extra zajímavé. To extra je důležité, protože zajímavé to je. Bohužel jsem se nemohl zbavit dojmu, že by obsahem kniha vystačila na třicetiminutový díl Bakalářů (v hereckém složení Mádl-Bohdalová-Krampol).

I tak je ale kniha zajímavá a dává šanci do budoucna – šanci Pekárovi vypravěči, Pekárovi který se přichomítne k nějaké silnější látce nebo tématu. Tato (předpokládám, že místy autobiografická) kniha je toho důkazem.

Tak, a na závěr bych měl několik dotazů, které mi vrtaly celou dobu hlavou:

  • proč spolu nedělali anál?
  • proč nedělali anál aspoň s jejím dítětem, jestliže ona nechtěla?
  • dělal s ní někdy ten karatista anál?
  • Mají na Slovensku anál?

4 Comments

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s