PRIMAVERA: STŘEDA / ODLET

Pečivo mi koupil letenku s ČSA, takže jsem se cítil jako Beckham nebo Jirka Krampol, prostě jako celebrita, a zcela logicky a bez zábran jsem se během průchodu terminálem 2 vysmál žebrákům, kteří čekali na svoje low-costy. Jako správný český cestovatel jsem zakoupil litránek Becherovky, abych trošku ušetřil na sešupu do bezvědomí a usadil jsem se u gate C4. Hned mi do oka padla jedna ruská rodinka, která dostála mému povědomí o rusech a zcela bez okolků se chovala jako banda dilin. Už v ten moment mi bylo jasné, že tahle molekula zmrdů bude sedět blízko mě. Mám na to prostě smůlu.

Do své uličky jsem došel jako první, tudíž jsem si řádně prohrábl koule a nenápadně usral, což se nebojím napsat, protože to dělá určitě každý. Jen mě trochu mrzelo, že jsem si nemohl usrat na celé letadlo (mám ještě trochu důstojnosti) a se slzou v oku jsem potlačil vzpomínku na Frostův koncert minulý pátek – jediný moment, kdy si můžete usrat jakkoli je libo a nikdo to nikdy neuslyší. Jestli si dobře pamatuju, prosral jsem úplně celého Nolana. Po chvíli přišli i majitelé letenek 17D a 17F. Byly to dvě ženy, bohužel pro mě ženy, které by od pohledu dokázaly sežrat 30 cheeseburgerů a bizona. Přesně tak vypadaly i jejich tělesné schránky – vypadaly tak hrozně, že jsem začal litovat, že jsem si sebou do Barcelony vzal penis. Poté, co se vedle mě ty dva obrovské pytle sraček usadily a už už jsem začínal uvažovat nad metafyzickými, filozofickými tématy, nad kterými jsem chtěl hluboce přemítat po celou dobu letu, hned naproti se usadila ona zmíněná rodinka rusáků, která se skládala z:

-jedné docela sjízdné puberťačky
-dvou dětí, vypadajících jako by někdo nasadil hlavu Ivana z Mrazíka na genetický omyl
-tří čtyřicetiletých pum
-jednoho padesátiletého fotříka, který měl tričko Austria a čepici Praha
-něco, co vypadalo jako babička, ale stejně tak to mohla být pomočená otep slámy

Nutno podotknout, že všichni dostáli staroarménskému rčení „Všichni rusové mají vkus jak retardi“. Pumy měly velmi decentní outfit složený z kožených kalhot, šestisetbarevných halenek a kožichů, který završely větším počtem zlata, než kolik má Mike Tyson v puse. Fotřík vypadal v turistickém oblečení docela normálně, takže jsem si oddechl, když se ukázalo, že má péřovku a lá Michelin a bílé kalhoty (ty nosí jen Rusové, teplí technaři a doktoři). Děti vypadaly o polovinu lépe a to jen proto, že byly o polovinu menší.

Letadlo vzlétlo a já se pustil do čtení Platónova Práva, těšíc se, že až to dočtu, dám si dovolenkovou oddychovku Odysseus od Jamese Joyce, popřípadě Bytí a nicotu od Sartreho. Jenže to by vedle mě nemohla sedět banda Rusů. Děti se chovaly jako píče, ale já jsem tolerantní člověk, takže vím, že děti se prostě jako píče chovají. Fotřík rozverně seděl a sem tam si promnul žalud, jako by byl jedinej v letadle. Budiž. Korunku všemu ovšem nasazovaly ony tři pumy, které se neustále překřikovaly, líbaly, objímaly a porovnávaly svoje AmEx karty. Babička se každých patnáct minut prodírala uličkou vychcat nebo vysrat (tady upřímně netuším) a mě při každé její cestě vycákat ze sebe všechny ty sračky co za celej život nastřádala ve své prdeli jímala hrůza, že umře a spadne na mě. Naštěstí to zvládla a já se oprostil od všech xenofobních myšlenek, to když nám stewardi ČSA dali zadarmo jednu bagetu, plnou pomazánky ze semene, sýru z kravských prdelí a okurky ze 17. století. V tento moment taky začal souboj steward vs. trotlové z ruska, kdy musel každému členu té bandy kriplů na otázku Drink? vysvětlit, že „Já, bagets. Ok? Kolega-drinks, ok?“ (řekl to tuším šestkrát). Souboj pokračoval o malý moment později, kdy si rusové uvědomili, že jsou bagety zadarmo stejně jako Krym, a chtěli víc, načež už je uzemňoval pohledem a větou „Rusky neumím,“ což se dalo vcelku snadno přeložit jako „Prosím, zdechněte.“ Finále souboje přišlo o patnáct minut později, kdy steward přišel, vzal jedné pumě z ruky napůl vychlastanou láhev Jima Beama a dal ji nahoru do úložného prostoru, společně s větou „Tohle tady pít nebudete.“ Puma to neunesla, páč bylo už dvanáct hodin a měla v sobě jen čtyři deci whisky, což je hodně pod ruskej průměr, a začala teatrálně vstávat a řvát jako pomrdaná, což nikoho nezajímalo, tak začala na celý letadlo brečet. Nelitoval ji nikdo, dokonce ani ten starej ruskej fotr – ten už se totiž mezitím stihl namrdat natolik, že mu nedělalo problém třít si péro v podstatě nonstop. Situaci řešil dokonce vedoucí stewardů, který přišel s kolegou, který pičusům z Moskvy sebral chlast. Poté, co mu vysvětlil co se stalo, oba se tomu před očima té ruské, uplakané pumy zasmáli a odešli.

NIKDY V ŽIVOTĚ JSEM SE NECÍTIL LÉPE!

Pustil jsem se tedy opět do čtení Platóna a zároveň jsem Halině Pawlovské na pravoboku přehazoval její rozteklé sračkoidní břicho zpět na její sedačku. Myslím, že vůbec nepostřehla, že se jí dotýkám, protože na sobě měla sádla na tři atomové zimy. Jelikož ruská puma pořád střídavě brečela, líbala se, objímala se, brečela, nasadil jsem sluchátka, že si naposlouchám nějaký kapely který budou na Primaveře – Body/hate znělo jako potrat narážející do hrnce a La Sera zase jako kdyby dvě baskické lesby objevily ve sklepě španělku. Poté jsem moji snahu ukončil a místo hudby jsem myslel na to, jestli můj penis ještě ve třiceti letech poroste. Přišel jsem na to, že už nemusí.

Barcelonské letiště vypadá trochu jako Palladium a je v něm přesně i stejný množství obchodů a kokotů. Navíc jsem si začal uvědomovat, že jsem dorazil do Barcelony a tudíž se nevyhnu pohledu na obchody nejzkurvenějšího týmu na světě, FC Barcelony. Při procházení kolem prvního fanshopu se suvenýrama jsem jen stěží udržel zvratky ve svém těle. Bral jsem to jako plus, protože když se mi blitky nahrnuly až do pusy, identifikoval jsem mezi nimi bagetu od ČSA a snědl ji podruhé. To mi připomnělo, že bych měl zeslat hejt a tak jsem došel na krásný letištní hajzly a zatímco nějaká Manuela čistila umyvadlo, poslal jsem do hajzlu tak třicet kilo hoven a sraček, které jsem si dovezl z Česka. Nějakej Rodrigo od vedle si myslel, že na něj mluvím a začal odpovídat.
Pak jsem trochu bloudil, dokud jsem nenašel Costu, ve které jsem si dal kýbl chcánek za 4 eura, kterému tady ve Španělsku říkají kafe. Chutnalo to o trochu lépe než kýbl hoven v české Costě.

Jelikož vím, že Lonely Planet průvodci jsou pro hipstery a já hipster nejsem, páč se holím v podpaží a vím, že kostkovanej vzor patří maximálně tak na Honzu Rosáka, rozhodl jsem se pojmout cestu jako pravý dobrodruh, tzn. pouze ze základními informacemi o Španělsku, které jsem nastřádal za celý život:

-je to v Evropě
-torrtila
-umí fotbal

Když jsem zjistil, že mě tyto informace nenavedou do bytu, do kterého se mám vydat, rozhodl jsem se, že zase takovej Indiana Jones nemůžu bejt a otevřel jsem wikisexguide.com, abych se o Barceloně něco přiučil. Price for blow job is 10 – 35 euros and for sex 25 -75 euros depending of negotiation skills. Overnight sex with a whore is 75 – 150 euros. Pak konečně přiletěl brácha, vzal jsem si taxíka a vydali jsme se směrem „někam doprostřed města.“

Z toho mála co jsem z taxíka viděl můžu říct, že je Barcelona hezká. Trochu mi připomíná Prostějov, akorát tu všichni mluví nějakou divnou řečí, tipl bych to na latinu.

Po příjezdu na byt jsem objevil Placentu, Pečiva a Olyu, kteří na nás už čekali v bytě a jevili známky solidní duševní retardace způsobenou whisky. Abych zapadl, začal jsem to do sebe sázet jako mentál a během chvíle jsem byl stejně romantický a neodolatelný jako oni. S Pečivem jsme se hádali, kdo ztrestá Olyu, ale to jsem ho jen dráždil, protože mám přítelkyni, že ano. Naštěstí pro Olyu jsme byli oba dva ve stavu, že bychom ztrestali maximálně tuto elegantní španělskou židli s glory hole.

20140529-125122-46282189.jpg

Večeře v čínské restauraci probíhala dobře, snad proto, že jsem při příchodu slušně pozdravil „Koničiva Manuel,“ a hned se zpřátelil s obsluhou. Dobrému stolování také napomohl fakt, že Pečivo tentokrát neházel kusy jídla po lidech, což je takový jeho mnichovský zvyk. Poté přijela apačka. Měla na sobě kraťásky, aby lidé poznali, že je to žena. Poté jsme bezdůvodně koupili česnek a šli znovu na byt, kde jsme do detailu rozebrali krizi na Ukrajině (protože se zajímáme o to, co se kolem nás děje!) a vydali jsme se na true spanish diskoték, ukázat těm tortilla syflům how to do breakdance. Bohužel/bohudík byla diskoška zavřená, tak jsme zapadli do vedlejšího baru RockSound, kde zrovna probíhal koncert nějaký americany a technocountry. Drahý to bylo jako peklo, ale Džony od vchodu nás nechal jít se slevičkou (kdo nechce slevu není Čech, hop hop hop!) a tak jsme se pořádně zbombardovali u baru. Seznámil jsem se s nějakou Šarlotou, Veronikou a Enrikem. Zvláštní bylo, když teď tak nad tím přemýšlím, že všichni tři vypadali jako šmouhy. Pak jsme se vydali domů. Na ulici jsem koupil deset piv a Pečivo rozšlapal nějakýmu chudákovi deštník, který jsem zaplatil, protože „přece nejsme kundy.“

A to byl příjezd do Barcelony. Třešničkou na dortu, kterou jsem opomněl bylo, že jsme si s Placentou zahráli na výměnu identity, která proběhla díky holícímu strojku, marmeládě a kupě rezavých sraček, kterou jsme odstranili z jeho hlavy, viz fotodokumentace.

20140529-125338-46418121.jpg

20140529-125339-46419424.jpg

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s