PRIMAVERA: PALIVO STORY /DEN DRUHÝ

Technická na začátek: jako lidstvo jsme vymysleli spoustu úžasných věcí. K sakru vždyť máme malé mašinky, které dokáží zaznamenat zvuk nebo video. Jak je tohle kurva vůbec možný? Máme elektřinu, televize a u nich satelity, kde chytneme přímej přenost události probíhající na druhé straně světa. Doktoři jsou schopni vzít z vašeho těla co potřebují a zázračně vás uzdravit. Napumpovat vám bílé krvinky nebo červené, podle toho jaké víno máte nejraději. Dokážou se vám hrabat v mozku. K čertu vždyť lidstvo dokonce obývá i prostory mimo naši zemi. Kosmonauti na Miru se na nás dívají z vesmíru a levitují a to proto, že jsme dokázali, jen tak mimoděk, uprostřed doby, kdy pořád padaly dopravní letadla, dostat člověka na jinou planetu!! Tak a teď mi vysvětlete, když jsme toto všechno dokázali, jak je do píče možný že:

– za 5 miliónů let nikdo KURVA nevymyslel sprchu, kde by se dala nastavit teplota jinak než tím, že člověk bude dvacet minut jak mentál jezdit páčkou doleva a doprava, aby našel milimetrový středobod mezi zmražením a zapálením?

– ani jeden hajzl na světě není schopnej spláchnout středně velký hovno napoprvé! Máme GPS, ale očividně je velkej problém vytvořit proud vody! Malé, hladem umírající děti v Africe, které se narodí jen proto, aby je o pár hodin později sežral lev mohou děkovat Bohu, že nemají tyhle problémy. Čekat až se zase napustí hajzl? Kde to jsme? Ve středověku? Proč je život tak strašně těžkej?

Nejsem ale úplnej kokot, takže jsem tyhle existencionální otázky rychle opustil a opět jsem si začal užívat Barcelonu. V předchozích postech jsme zcela minuly edukativní část reportů, tudíž vám tu teď napíšu pár postřehů:
lidé tu jsou mladí i staří a pořád mluví. Kupodivu tu tolik nekřičí jako v Řecku nebo Itálii, což jsem viděl na obrázkách. Tam pořád někdo křičí.
po dvou dnech na festivalu už vím, že ve Španělsku neznají holící strojky a znají, dle světelných show na stejdžích, jen tři barvy: červenou, žlutou a modrou (tu přivezl v 14. století jeden kupec z Francie a vyměnil ji za tortilly)
Všechny španělky mají zadek velkej jak hlavu vod koně.
Nikdo tu nezná Martina Maxu.
Venku je teplo i když je uragán.
Gravitace je tu o něco větší než v Čechách.
Prodávají tu Fantu.
Žije tu hodně španělů.

Třetí den Primavery sliboval hodně. Mělo hrát asi tisíc kapel, plus minus tři, takže jsme vyrazili hned ve čtyři jako správní hudební žurnalisti. Sál byl na Julii Holter solidně zaplněný. Band ve složení basa, housle, klávesy, bicí a saxík, v čele s éterickou Julií se s tím moc nesral a sázel tam songy napůl Bohren/ napůl Cocorosie. Bylo to trochu schizofrenní, ale ty temné pasáže se Julii povedly. Plus má hlas skoro jako Jenny Hval, což je plus, protože Jenny Hval zpívá o svém klitorisu, takže jsem po této dedukci asi dvacet minut myslel na klitorisy, stydké pysky a krk Heleny Vondráčkové, který je tak trochu všechno v jednom.

Pak jsme došli do areálu a vočekovali stánky s plakátama (vítězem se stává citát Lukase Podolského „Football is like chess, just without the dice.“), který stojí třicet randálů, takže si je nemůže nikdo dovolit. Koupil jsem si LP La tumba de Nicolas Cage jen proto, že Nicolas Cage. Snad to není reagaje. Areál byl o poznání plnější než včera, bystrým okem jsem napočítal, že je tu víc než 48 lidí. Trpaslíci tu žádní nejsou, trochu škoda, myslel jsem, že je to festival pro každého. Po Julii Holter padaly z nebe tak hodinu chcánky, takže jsem dočetl Impérium od Christiana Krachta o fruktovorovi a nudistovi Engelhartovi, a dávám tomu 7 bludištáků z deseti a po příjezdu do Prahy si dávám třicet dní bez alkoholu a pouze na ovoci, abych se dostal do formy „Martin Maxa.“ Trochu jsem rád, že je moje tělo vidět jen z venku, páč kdyby bylo vidět i zevnitř, asi bych blil nonstop.

Hodili jsme čučku do programu a přetáhli naše prdele na stejdž ATP, kde hráli Loop, kteří zněli trochu jako Ready Kirken na cracku. Ještě že poznáme dobrou hudbu od tý špatný! V tento moment byste taky měli ocenit, že vám píšeme pravdu a když jdeme do píče, tak píšeme, že jdem do píče a nejsme takový pseudolháři jako třeba takovej Bezr z iDnes, kterého jsme zmerčili, jak po deseti minutách ve svý flanelce z roku 1785 zdrhl z Arcade Fire, aby o nich následně psal odstaveček do reportu na iDnes, že „jejich set postrádal dynamiku.“ Dynamiku my ass. Hlavně že si nabral tašky zadarmo, aspoň má do čeho dát paštiku. Ale jak chce. My s Pečivem se řídíme známým citátem Pepy Rychtáře: „Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se ty kurvy chovaly k tobě.“

Referee stáli za vyližprdel, ale Speed Ortiz to všechno vykompenzovali. Teď dostáváme echo, že Mackalkulačka Kalkulátor zrušil vystoupení Pizza underground. Kurva. A to jsme si chtěli nechat podepsat videokazety s Home Alone, páč Mackalkulačka Kalkulátor je náš třetí nejoblíbenější herec.

1.Nicolas Cage
2.Tom Selleck
3.Mackalkulačka Kalkulátor

20140531-132354-48234891.jpg

Na hlavní stejdži hráli Haim, což byly tři menstruující, škaredé ženy, ale jelikož jejich set postrádal dynamiku, tak jsme šli pryč, přesněji řečeno na FKA Twix a Sharon Stone Van Otten. Bohužel se nám do cesty postavil stan Martini a tak jsme byli s Pečivem nuceni vypít osm Martini, jinak prej nemůžeme nikam jít. Dlouho jsme samozřejmě protestovali, protože jsme chtěli, aby si naše uši řádně zamrdali, když už jsme sem doletěli, ale bylo to zbytečné. Martini chutná dobře a osmý chutná ještě lépe. Taky bych chtěl vyzdvihnout maníka z Montrealu co seděl vedle nás a smál se jako Seth Rogen lomeno padající motorová pila. Obdivuhodný výkon udělat ze sebe dementa jen pomocí smíchu. Ale co chtít od národa, který umí akorát bruslit za černou gumou. Mimochodem, v tomhle je hokej docela rasista.

S Pečivem jsme zvedli prdele a došli na Pixies, čemuž se zpětně docela divím, protože v tom stavu v jakém jsme byli jsem spíš čekal, že si je pustíme na youtube, nebo jak říkají mladí, jůtůbíčku. Pixies hráli dobře, to když hráli starší věci, a mdle, to když hráli nový věci. S apačkou jsme řádně zapogovali, což vyvrcholilo tím, že jsem klečeli v bahně jak mentálové a sborově jsme zpívali hůůů, éééé, blééé, nebo íííí, takže si kdekdo kolem nás mohl myslet, že jsme slováci. Ti taky ze sebe nedostali nikdy nic rozumnýho. Here comes your man, Monkey come to Poland a Debaser špica, Where is my mind top.

Po koncertě moje tělo přestalo poslouchat a musel jsem se odebrat na toi toiku zhodit jednu Stairway to Heaven do mísy, což byl zážitek srovnatelný jen s holocaustem. Možná i horší. Následovali Deafheaven (Haxana jsme už viděli) a ti nám zcela bez příkras znásilnili uši a jak je znásilnili, nacákali nám zvuk všude na obličej a do vlasů. Připadal jsem si v té valbě hluku a bicích jako ta nebohá japonka, kterou dvacet maníků masakruje semenem a ona při tom musí hrát na housle. Hudební bukkake bez oddechu. Deafheaven hrají za dva měsíce v Praze a kdo tam nepůjde, ten si může rovnou lehnout na koleje v Uhříněvsi. Následovalo další Martini, které nám prodal Justin Bieber. Já se zakoukal do jeho kolegyně, která vypadala jako Penelope Krůz, ale Pečivo mi řekl, že vypadá jak rozšláplej pomeranč a mě najednou došlo, že vlastně vypadá jako rozšláplej pomeranč.

Někdy v mezičase jsme s Pečivem založili stopadesátdevátou kapelu, která bude hrát frim-pong. Snad to příští rok dotáhneme na Votvírák 2015.

Po Martini jsme se vydali na Kvertalektatk nebo jak se jmenují, což v norštině znamená Kabát. Jejich Pepa Vojtek jako správnej křupan zvolil tričko chlupaté bradavky a inferno mohlo začít. Viděl jsem už apačku srát, malovat se a zvracet, ale to co tam včera předváděla překvapilo i mě. Jako by se narodila za zvuků Debustrolů. Těžké mentální pogo jsme zvládli předvádět tak hodinu, vyhráli jsme imaginární cenu pro největší mentály co se válí na zemi a hrají na imaginární kapely a seslali jsme do sebe ještě pár vodek. To už mi stačilo k tomu, abych svoje nohy vnímal jako chapadla a abych řekl Martinovi Kozumplíkovi, toho času majiteli Full Moonu, aby si píčo sundal ledvinku a vrátil se do současnosti, to když nám tvrdil, že Deafheaven jsou Envy pro emeričany.

Poo návratu domů na sebe Pečivo vylil barel vody, protože to je samozřejmě moc vtipné, vylít na sebe ve čtyři ráno barel vody, a apačka sežrala dalších dvacet ovulací slepic. Já už tak funny nebyl, páč mě z toho Kvertelktatku chytla střevní chřipka, takže jsem na hajzlu házel další luftwaffe.

A pak jsme šli spát a mysleli jsme na svoje drahé a milované, na skaliska podél irských pláží, na slunečnice, na veškerou faunu a na to, jak je Země nádherné místo k žití. Amen.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s