Vladimír Kavčiak – Životopis letícího ptáka 100%

Pro ty z Vás, kteří stále neví, kdo je pan Vladimír Kavčiak, doporučuji přečíst si předchozí recenze zde a zde. Ale teď už pojďme k jádru věci, protože svět velké literatury čeká.

Jak je vám jistě známo, Vladimír Kavčiak, mistr literárního smyku, velkovezír přirovnání a apoštol každodenní abstrakce zvládne napsat knihu o čemkoliv. Nemohu popřít, že zdaleka nejvíc se těším na Angolský pochod smrti, ovšem ten nebyl k zakoupení a tak jsem se po hlavě vrhl do neméně lákavé psychologické sondy – Životopis letícího ptáka. Název trochu svádí k tomu, že se bude jednat o životopis Johna Bobitta, amerického pornoherce, kterému manželka usekla penis, ale ve skutečnosti se jedná o životopis legendárního amerického quarterbacka Michaela Wronského.

Jak napovídá anotace knihy: Michael Wronski je nejlepší hráč fotbalového mužstva Newyorských býků. Michael je ale také potomkem ruských kozáků. Člověkem, který ho v životě nejvíce ovlivnil a připravil na budoucí sportovní úspěchy, byl děda Wronski. Dědečkova smrt ale Michaela zasáhla tak silně, že na svoji minulost raději zapomněl. S příbuznými přerušil veškeré kontakty a soustředil se jen na svoji kariéru, kvůli níž zkrachovalo i jeho manželství. Michael je sice na vrcholu slávy, ale necítí se dobře a proto odjíždí do Ruska za svým ztraceným dětstvím a se snahou pochopit, kdo byli jeho předci. Tuší, že mu nezbývá moc času, přesto vycvičí a postaví mužstvo z kozáků, které odjíždí za oceán k prestižnímu utkání v americkém fotbalu s nejlepším mužstvem USA…

Ano, četli jste dobře. V této knize je doopravdy jak americký fotbal, tak kozáci ( a Katyň, Poláci a vtipy o židech).Epičnost může začít.

Ještě než se ale vrhneme na samotný obsah knihy, rád bych se pozastavil nad jejím geniálním designovým řešením.

design od boha

Nejprve jsem si myslel, že grafik práci dost odflákl, ale pak mi došlo, že jde o zcela jasný metaodkaz na klasické dílo Roberta Rauschenberga, který již v padesátých letech přišel s legendárním White painting, kterým se snažil říct následující: „His aim was to create a painting that looked untouched by human hands, as though it had simply arrived in the world fully formed and absolutely pure.“

tumblr_lu8libgBT51qei3cco1_500

Mistr Kavčiak prostě myslí na vše. Ale konečně ke knize.

Kavčiak nelení a hned zkraje vám zasadí příběh do kontextu, abyste náhodou netápali – „A protože to byl lidský příběh, nemohl se odehrát nikde jinde než mezi lidmi.“ Stejně jako v předchozích knihách, i v této dává český Hermann Hesse důraz především na prokreslenou psychologii postav. A míra psychologie je to pořádná, až se chce jazykem autora říci, že hloubka postav je tu hluboká, jako jezero, do kterého někdy spadne auto nebo nějaký jiný předmět, třeba těstoviny.

Hned ze začátku nám tedy začne skládat velmi plastický obraz hlavního hrdiny, Michaela Wronského. Dozvídáme se tedy, že Michael je velmi citlivý a roztržitý člověk („Wronski kvůli něčemu zavrtěl hlavou, aniž by přišel na to, proč to udělal. Nestačil vnímat vše, co prožíval.“), ale přitom naprosto obyčejný, jako většina z nás („Jedl taky jako všichni lidi, jídlo si obyčejně dával do úst.“). Také má schopnost dělat jednoduché úkony a rozpoznávat předměty (Položil ruce na pozoruhodný přístroj, kterému se říkalo telefon) (V kůlně bylo auto. Vypadalo celkem k světu. Přesto si na něj šáhl, jestli to není maketa nebo perník.), tedy kromě cigaret, ty rozpoznávat neumí: Wronski na něj zakřičel, pak mu ukázal, aby típl cigaretu. Doktor Pride žádnou cigaretu nikdy nekouřil a tak rovnou vešel. A abychom si náhodou nemysleli, že Wronski jakožto hráč amerického fotbalu je tupý jako ořech, osladil tuto postavu i velice zajímavými myšlenkami:

  • Každý den začíná znovu.
  • Antilopa by bez strachu chcípla. Ona strach fetuje.
  • Čekání je horší než mokré ponožky.

Ale dost už o Wronském, v tomto románu je daleko více zajímavých postav. Třeba Chambers, jeho věrný nohsled, který mu dělá osobního sluhu. Hned po několika stránkách vám dojde, že je to postava zajímavá a chytrá, což dokládají jeho velmi bystré postřehy:

Wronski vyšel na balkón a díval se na město.
„To je výška jako u nás v Americe.“
„Vysoko je všude stejně vysoko…Ať jsi kdekoliv na světě,“ řekl Chambers.

********************************

Wronski:„Proč o rybách nemluvíme jako o plachých nebo divokých zvířatech? Proč jsou to ryby a ne zvířata? Chambers věděl, že ryby jsou zvířata, ale nechtěl odporovat.

A pak je tu například doktor Pride, Wronského osobní lékař a soused, kterému Wronski ze srandy rozbíjí okna bumerangem, což Pride přechází bez povšimnutí, naopak je poctěn. Proč poctěn? Inu, nejjednodušší vysvětlení je to správné – Michael Wronski je totiž jediný člověk v Americe, který umí házet bumerangem, jak se později dozvíme. Doktor Pride je ostatně velmi zajímavá postava – dozví se totiž zdrcující informaci (to že Wronski umírá není spoiler, dojde vám to asi na třetím řádku) a ponechá si ji pro sebe až do samého závěru – a pak už je pozdě! Kdo to mohl tušit! Těžko se tomu ale divit, protože „doktor Pride vypadal jako člověk, kterému by nevadilo žít celý život v podnájmu“.

Nicméně, jeho kapitoly jsou velmi napínavé, mistr napětí Kavčiak totiž dávkuje nemocniční atmosféru jako by nepsal tužkou, ale skalpelem. Postavy na sále byly nehybné, jakoby v kómatu. Pozorovaly dívku, která byla ještě strnulejší.

Postavy strnulejší než nehybná postava?

Mulder-Scully-in-4x05-The-Field-Where-I-Died-mulder-and-scully-22906675-1500-1127

A pak tu máme samozřejmě Ruby Bernsteinovou, jeho agentku, ženu, o které nikdo nepochybuje, že nosí to nejlepší prádlo. S tou má ostatně Michael Wronski velmi komplikovaný vztah, pravděpodobně proto, že se oba dva nacházejí v knize Vladimíra Kavčiaka, jinak si to nedokážu vysvětlit. Pokud hledáte dokonalý příklad pro love/hate relationship, pak už nemusíte hledat. Jejich vzájemná interakci (Připomínali dva delfíny, kteří se navzájem elektrizují), postavená povětšinou na bázi něco řeknu, pak to popřu pak přináší několik dech beroucích momentů. Během nich například Ruby „vydechla jako pinčl, kterému šlápnete na ocas,“ načež Wronski „zavřel oči, jako když autu vyplivne baterka.“ S postupujícími stránkami samozřejmě graduje i jejich vztah, takže dojde na řadu například i žárlivost (Wronského se zmocnil pocit žárlivosti, jako když v pokoji rozsvítíte a zhasnete.), což není s podivem, protože Ruby se pohupovala jako lvice v tropické vánici.

Tropická vánice?

Mulder-Scully-in-4x05-The-Field-Where-I-Died-mulder-and-scully-22906675-1500-1127

Další velice zajímavé postřehy ze vztahu Michaela a Ruby:

  • Připadala si jako přikrývka na cizí posteli.
  • Myslel na to děvče, jako Eskymák myslí na meloun, který nikdy neochutnal.
  • Zastihl ji nepřipravenou, jako mouchu, která vlétne do kvasu.
  • Připomínala mu blikající čínský lampión.
  • I kdyby měla na čele dřevěné klepátko, nikdo by se k ní nedoklepal.
  • Byl jako horký vítr, který nic neochlazuje.
  • Kymácel se jako fíkus v průvanu.

Jak vám asi z předchozích citací došlo, mistr v tomto díle vůbec nešetří municí a pálí ostrými kdykoliv má příležitost. Dobrou zprávou je, že stejně jako detailům se věnuje i příběhu. Ten je opravdu promyšlený a na Kavčiakovi poměry i dost osudový. Jak kniha předesílá, Wronski zhruba v polovině knihy odjíždí do Ruska, což mu dost rozšíří obzory (Nejenom v Americe umějí počítat.) (Ona existuje polská hymna?), ale především jej to vrátí ke kořenům, ze kterých vzešel. V ten moment se kniha mění v psychedelickou variaci na Tarase Bulbu říznutého Krokodýlem Dundeem, což je, přiznejme si, smrtící koktejl. Pasáže z matičky Rusy, kde se noc podobá plyšovému přehozu, pod kterým se dlouho nevětralo, během nichž Wronski s pomocí atamana učí donské kozáky americkému fotbalu mají tak explozivní náboj, že je až s podivem, že tak silný námět ještě nikdo nezfilmoval. To mě ostatně zamrzelo natolik, že jsem zakoupil další výtisk knihy a zaslal ji Ridleymu Scottovi. FullSizeRender (3)

Nebudu vás již déle napínat: Michael doopravdy zvládne připravit donské kozáky na zápas proti All star týmu amerického fotbalu. A k zápasu skutečně dojde. Jak to dopadne, to vám samozřejmě neprozradím. Jediné co řeknu je to, že momenty, které nastanou po zápase jen tak z hlavy nedostanu.

Nezbývá mi než smeknout klobouk a již třetí knihu mága Kavčiaka ohodnotit opět stejným přídělem: 100%.

Na závěr trochu tajemna:

Tu noc na statku nezůstali střízliví, ale nebyli opilí.

Ani střízliví, ani opili?

Mulder-Scully-in-4x05-The-Field-Where-I-Died-mulder-and-scully-22906675-1500-1127

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s