Čtyři a jedna zdarma *2

Jak jste si již jistě všimli z úvodních stránek The Times, Washington Post, Die Welt a Jindřichohradeckého Deníku, WWWAR se po několikaměsíční hibernaci probral k životu.  Už taky bylo na čase, nepsal jsem tak dlouho, že jsem pomalu i zapomněl, jak se drží klávesnice. Jelikož vím, že vás taky dost zajímá, co je nového v mém životě, v životě kolegů Pečiva a Šumiva, zodpovím vám tuto palčivou otázku a pak se hned vrhnem na post. Novýho není nic.  Pokud tedy nepočítám situaci z května, kdy jsem objevil pavouka na spreji proti pavoukům.

ŠACH PAT

                                                                    ŠACH PAT

Jelikož jsem měl v úterý jednu z těch nocí, kdy jsem nemohl zabrat ani po druhé masturbaci, sedl jsem si k počítači a vytvořil další mixtape. Ani nevím co jsem tím sledoval. Snad vyřešení situace s uprchlíky. Vidíte, teď si aspoň můžu říct, že jsem se snažil. Mixtape číslo pět je zajímavá tím, že tam najdete jen nový písničky z roku 2015, pokud tedy nepočítám písničky z roku 2013,2012,2009 a 2005.  Za zmínku stojí především experimental v podání I am Just a Pupil a drone v podání Hanze. Těm se letošní rok povedl dost. Rozhodně víc než všem lidem, kteří třeba přišli o nohy nebo o slinivku.

Záměrně jsem nezmínil nový HEALTH, kteří jsou v mixtape dvakrát, protože se jim teď buduunnamed-575x575 věnovat.
Duh. Tihle hoši z Ameriky budou hrát 17. října v Praze a přijít by měl každý kdo nebude mít zrovna ten den sračku, protože to bude stát za to. Death magic je venku pár týdnů a když rozdýcháte prvotní nástup pocitu teploušství a nasadíte si sluchátka, rozvine se před vámi nádherně brutální a eunuchácká verze bestiálního techna, obaleného tím největším závanem zábavy, jaký je vůbec možný zavánit. Ano, já vím, tohle se mi povedlo. Navíc album roste a s každým poslechem objevíte ve skulince, v přechodech a beatech další a další miniatury, které tohle album táhnou z obyčejné diskošky daleko výš. Album roku minulého měsíce, definitivně.  Hurt yourself, Men today, New coke a Stonefist jsou pecky větší než Halina Pawlovská. Album najdete v Dropboxu.

Další pán na holení, který byl taky v mixtape, se jmenuje Liberez. Škoda, že asi nikdy nevyjede na turné, protože je město. LOL!333 Jeho rytmický dark ambient v sobě ukrývá dost nádechů filmové hudby, tribalu, ritualu a celkově to zní dost svěže a zajímavě. A to je co říct, když mám za sebou poslech asi 400 kamionů desek. Víc vám o něm ale asi nic neřeknu, protože to bych musel najít na internetu a teď už je noc a mě se nechce jít rozsvítit. Bože, to je forma dneska.  Jeho novou desku All tense now lax najdete taky v Dropboxu.

 

Tak a jelikož jsem v poslední době taky četl, je potřeba se podívat okem zkušeného čtenáře na knižní trh.

Sjón – Měsíční kámen (dybbuk, červen 2015)

Sjón je velkej kámoš od Björk, s kterou jsem se zase já kamarádil někdy v devadesátých letech. Na její doporučení jsem si tedy přečetl Sjónovu novinku a musím říct, že z ní mám rozpačitý pocit, ostatně jako ze všech dalších knih, které jsem četl a jejichž hlavním hrdinou je prostitut, který rád žmoulá v puse žaludy. 204669_big

Já proti tomu samozřejmě nic nemám, všichni si do pusy rádi strkáme nějaký divný věci. Někdo žaludy, někdo tofu, já třeba špenát, když mám hodně dobrodružnou náladu. V Sjónově knize o to ani moc nejde, i když je pravda, že erotické scény popisuje dost hardkórově, takže se jako heterosexuální muž musíte nonstop bát, aby vám náhodou nestoupl, což je velmi stresující musím říct. Ani nevím, co bych potom dělal. Jak se pak dál postupuje? Měl bych si koupit cd Michala Bubblé a širší propisky?

Nicméně, mladá bukvice z Rejkjavíku rejdí po žaludech, chodí do kina a pomáhá s odklízením mrtvol během úderu španělské chřipky na sklonku první světové války. Hřebejk by takovej materiál dokázal natáhnout na 65 filmů, Sjón to vše narval na 140 stran a to byl myslím hlavní kámen úrazu, protože i když to bylo dobrý a dobře napsaný , nějak se to nedokázalo dostat pod kůži. Škoda.

6/10

 

Herrman Ungar – The Maimed (Twisted Spoons Press, 2002)

Druhé největší překvapení roku 2015. Na prvním místě se stále drží událost z března kdy bratr umyl nádobí, což udělal poprvé od roku 1999. Ungarova existence mi nějakou záhadou unikala až do letošního července, kdy jsem ho objevil. Větší záhadou mi je pak fakt, že jsem o něm netušil, i když toho kluka českýho z Boskovic opěvoval Zweig a Thomas Mann mu šel za kmotra. 330077

Nicméně ke knize. Maimed je příběhem jednoho úchyla, co se nastěhuje k robustní úchylačce, která ho šikanuje a sexuálně obtěžuje svejma velkejma ceckama. Aby si trochu ulevil, nenapadne jej nic lepšího než si do bytu nastěhovat ještě mrzáka bez hnát a posléze i nohou, který je paranoidní natolik, že si najme starýho ex-řezníka a jehovistu v jednom, aby ho přenášel na hajzl a do postele. Jak je vidno, není divu že z takového osazenstva jednoho baráku tu vzniklo cosi, co působí jako mix Procesu a Zámku. S tím rozdílem, že tady jsou tedy mrdlí naprosto všichni, včetně hlavního hrdiny. Atmosféra houstne každou stránkou až by se dala krájet jako poličan. A pak přijde konec, který to všechno završí a já musím jen suše konstatovat, že takhle jsem se na záchodě nebavil od té doby, co jsem v květnu přišel z baru kolem čvrtý hodiny ráno a mé tělo se snažilo vypudit piňa koládu a špagety.

9/10

 

Rodaan Al Gadidi – Autista a poštovní holub (Dauphin, srpen 2015)

Na tuhle knížku jsem se po dobrých zkušenostech s nizozemskou literaturou docela těšil. Navíc, Nizozemí mám celkové rád, vždyť Amsterdam je město, kde jsem během jedné noc sbalil nejvíc holek a hned se mnou dokonce chtěly mít sex. No a když jsem viděl, že knížku vydal Dauphin, což znamená rakousky delfín, bylo rozhodnuto.autista_postovni_holub

Jenže.
Všechno špatně.

Rodaan Al Galidi vlastně ani nepíše špatně, jen je to všechno strašně o hovnu. Snaha o vytvoření přiblblých postav selhává na všech čarách, a to je docela zásadní problém, protože tato knížka se hemží jen dementy. Geert je nejblbější ze všech a tím pádem je hlavní hrdina. Protože je mentál, neví co je sexuální život, takže absolvujeme trapné epizodky a lá Nuda v Brně (hihihihi) a poté sledujeme jeho bizarní zábavy, jako vyřezávání houslí z pohovek a krmení holuba.

BRAVO.

Jeho matka, která do sebe šoupala jednu vodku za sebou a byla tak aspoň malým příslibem antické tragédie nebo alespoň nějakého pochcaného antré začne abstinovat, nic se pořádně neděje, a když si to všechno asi padesátkrát zrekapitulujeme, tak knížka skončí s pocitem, že jsme místo toho mohli dvě hodiny třeba krmit cvrčky nebo lít vodu do umyvadla.

Prostě a jednoduše taková odlehčená, civilní, jarchovská sračka s Pavlem Liškou v hlavní roli, která může trochu posvrbit znuděnou čtyřicetiletou bábu u Mácháče, ale víc se z toho nevytříská.

4/10

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s