Temná komora Damoklova – 30%

Knihy zásadně nečtu na doporučení od neznamých lidí. Protože tomu lidi nerozumí. Lidi, který by tomu rozumět měli, pracujou v knihkupectví. Ale i tam pracuje spousta lidí, který tomu moc nerozumí. Když mi ale jeden Paliho zaměstnanec v Luxoru doporučil Laskavý bohyně (nejlepší kniha všech dob), nevědíce, že už sem je čet, tak sem si řek, že ten tomu asi rozumí. Měl jsem čerstvě dočtenej Žert od Kundery a v ruce jsem držel nějakýho dalšího Kunderu a to se mi vysmál, jestli nejsem píča, že to je Coelho pro náročný. Well played. Na to konto jsem si teda koupil jeho druhý doporučení Temnou Komoru Damoklova od Willema F. Hermannse.

  
Teď doufám, že ho Palijo při dalším hodnotícím pohovoru sešvihá prodlužovačkou, protože takovouhle hovadinu bych nekoupil ani mámě k Vánocům.

Děj se odehrává v období druhy světový války, takže zkurvit knihu z tohohle období, to už fakt chce fištróna. 

K tomu všemu bych ještě rád dodal, že doslov psal Kundera a typografii, obálku a vazbu dělal Pecina, takže je kvalita knihy podobný překvapení, jako kdyby se Eva Green svlekla a měla mezi nohama hasiče.

  
I hlavní hrdina Henri Osewoudt má k solidnímu příběhu slušně našlápnuto – je to Holanďan, kterýmu se zvencne matka a zabije otce a tak Henri vyrůstá u strýčka. Strýček má dceru, která je ošklivá jak zkaženej salám a navíc je o sedm let starší než Henri. Správná konstelace pro to, začít ji jako mladší bratranec štukovat. 

Pak začne druhá světová válka a Henri už je ženatej se salámem a má krámek s tabákem v Amsterdamu. Henri má lehkou vadu na kráse a to takovou, že mu nerostou vousy a vypadá jak nedocmrndlá buchtička. Ilustrační foto zde:

  
Z toho důvodu proto dělal Henri v mladí judo (čti žido), ve kterým je fakt dobrej. Judo je specifický v tom, že správně provedenej chvat ubere Židovi rovnou dva životy. Naštěstí to náckové nevěděli.

Jednoho dne se v tabáku zastaví Dorbeck, což je chlap, co vypadá na vlas stejně jako Henri, akorát mu rostou vousy a je hustej. A je v odboji a poprosí Henriho o laskavost.  Tady Dorbeck:

  
Henri souhlasí a stane se tak součástí odboje proti náckům. V průběhu války ho Dorbeck zaúkoluje ještě několikrát a vždycky to dopadne dobře. Hlavně pro Henriho, ostatní většinou pochcípaj. Tak Henri za války zabije několik nácků a zklátí několik buchtiček. S jednou židovkou dokonce zplodí dítě, který bohužel nepřežije porod. Velmi emotivní scéna je pro tuto knihu příznačná – Henri v nemocnici pláče nad mrtvolkou svýho dítěte a člověk u to usíná.

Pak skončí válka a Henriho zábasnou, protože si spojenci myslí, že jeho přežití neni náhoda, ale zásluha kolaborace s Němcema. A začíná dokazovací kolotoč, kdy mi jako čtenáři bylo úplně u prdele jak to dopadne. S Osewoudtem sem sympatizoval asi jako s Limberským a jeho marná snaha dokázat, že Dorbeck neni vymyšlená osoba v jeho hlavě mi byla úplně putna. Kdyby Hermannsovi máma před par lety dala k Vánocům Fight Club, ušetřilo by mi to 500 stránek života. 3/10.

One Comment

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s