Enjoy Yourself, It’s later than you think #3 + PODCAST PART 2

Bom Ronaldo.

 

Jak Vám funkuje život? Všechno na pohodku? Hned na začátku bych rád utnul všechny srandičky, poslední dny jsem docela přemýšlel a chtěl bych Vám teď říct, na co jsem došel:

Na záchod!!!! Lol

dds

giphy.gif

Valby z internetovejch stranek pokračujó, tenhle rok je prostě rok hudby. Kromě teda country festivalu v Las vegas. Ale nechme to téma být, nerad bych si z toho střílel. Nejdříve začneme restama – v létě sem sliboval, že se v telegram channelu objeví projekt z Porta, co se jmenuje ATILA. Se mnou chodil na základku jeden Atila, ale to není on. To je jinej. Tak prosím vás spolužáci ze základky, jestli tohle čtete, tak to je jinej cápek. A Atilo, jestli to náhodou čteš, tak ty to nejseš. DUHH. Jeho jediná dlouhá fošna je extra-luxusní nejen s přihlédnutím k portugalskému měřítku (to by byla luxusní deska i field recordings mrtvé kachny běžící půlmaraton s harmonikou přivázanou k anusu – počkat, pokud se někdo jmenuje Anička, může se její prdeli říkat Ananus?), ale obstojí i v OSMTT, tedy v oficiálním světovém měřítku Temného techna. Že jste nikdy neslyšeli, že takový měřítko existuje? Ne? No tak vidíte, zase jste se dozvěděli něco nového.

Přirovnal bych ho někam na půl cesty mezi Kangdinga, Petit Singhe, Belief Defect a bušení do prdele Vaší holky. Kladivem. Zde ponechám prostor pro Vaši imaginaci:

 

 

 

 

 

Další valba, nebo jak my mladí píšem – fošna, tedy placka, je od maníka, kterej se nejmenuje  Petr Pokorný, ale Dave Phillips (a který už je v Telegram channelu ke stáhnutí!). Na bandcampu můžete očekovat jeho projekty, a že jich má dost. Co je ovšem stand out peklo, který vám zasadí ráznej beeeeef na solar, to je deska RISE, čti Rýže. V rámci zdokonalování mé takřka dokonalé postavy jsem začal před nedávnem běhat a kdo z vás běhá, ten mi dá jistě za pravdu, že:

– po deseti kilometrech se vám chce strašně moc guns’n’roses
– s dobrou hudbou to utíká lépe
– Ovčáček je pičus

V tom případě neposlouchejte Rise při běhání ani omylem, páč jinak zešílíte. Já tuto chybu udělal, protože jsem si vůbec nepamatoval, proč jsem tuto věc stáhnul a jak to vlastně zní. To se vám přihodí, když má vaše složka Neposloucháno 430 podsložek. Ale abych se vrátil k příběhu. Pamatuji si to, jako by se to stalo v první polovině října. Byl 5. říjen, šel jsem běhat. Stará v práci vydělává love, já volníčko, říkám si švihnu si pár kiláčků do té vedlejší vesnice a uvidím co pak, jestli pohonit nebo televize. Tak jsem začal, udělal jsem kroky a tím jsem se rozběhl, což je ovšem natolik samozřejmé, že jste to vůbec nemuseli číst. No, už je pozdě. Dave Phillips startuje první song něčím, co připomíná nepravidelné mlácení sbíječky do plechových, červených vrat. Nebo modrých, to už je asi otázka názoru. Inu, řekl jsem si: zajímavé. To jsem ovšem ještě netušil, co mám před sebou. Bylo to auto a tak jsem jej oběhl.

Ale zpět: ta deska je čiré peklo, víc a víc mě psychicky drtila a to, že jsem fyzicky krachoval také na zážitku a mém pocitu jen přidalo. V jeden moment jsem si myslel, že se už zblázním, vytrhám si z těla všechnu krev a hodím ji do struhy. Dlouze jsem přemýšlel, jak to album popsat, a myslím, že nejvíc to asi vystihuje, že je to jako sedět v čekárně v Očistci, a čekat až budete na řadě, přičemž za dveřmi kolega před vámi již prožívá absolutní peklo, které k vám doléhá přes ty dveře, které jsou vyrobeny z mrtvých psů, slz, potratů a kapusty. (Autor je básník)

Stahujte a pokud učiníte, prosím dejte si celou exkurzi naráz, od začátku do konce, jinak se to album rozpadne na kousíčky a vy se připravíte o katarzi a osvícení. Chybějící osvícení můžete samozřejmě kdykoli nahradit lampičkou svítící na čelo – odtud slovo osvícení.

Hudebně je Phillips, alespoň na této desce, něco jako nepřístupnější a v pravdě nemilosrdný Frost. No to byl panečku oslí můstek. O Frostovi jsem blábolil až moc dlouho v posledním podcastu, a myslím, že něco je ještě i v tomto díle, ale o Super dark times jsme tam vůbec nemluvili. A je to škoda, protože tahle nová fošna s OST k stejnojmennému filmu (taky není špatnej) je letos asi nejlepší věc, co vypustil (společně s EP Treshold of pain). Škoda jen, že songy doplácí na filmový formát a jsou kratší než by si zasloužily, než se z nich dokáže vykutat maximum – třeba takový True lies a Minesweeper II natáhnout na deset minut a byly by to nejlepší věci, co kdy udělal. Ale člověk nemůže mít všechno – a já už mám velkej penis a k tomu ještě velkej penis.

Sice se toho letos urodilo požehnaně, ale teď se podíváme do dávné minulosti – loni vyšla první deska Violent Magic Orchestra a i když slovo orchestra v názvu nikdy nevěstí nic dobrého, tentokrát ano. Cože? No, každopádně, VMO uspokojí naprosto všechny, kteří mají rádi, když hraje techno, death metal, noise a industrial naráz. Už tedy nemusíte zapínat čtyři přehrávače naráz, ale stačí si pustit tuhle desku, která zní jako Extreme Precautions krát dvanáct. Což teda není tak překvapivý, když vezmeme v potaz, že je to projekt Mondkopfa (duhh) a Swansona (ex-Yellow Sawns) (link, čuráci). Snad jste to všichni pochopili.

No a teď rychle zfouknout to nejhorší – níže najdete druhý díl říjnového podcastu, který bohužel pokračuje tam kde předchozí skončil, tedy již ve fázi těžké intoxikace, která mimo jiné ústí v dvacetiminutový klimax na konci, během kterého dojde i na prdění a blábolení. Já za to nemůžu. Nikomu tedy nedoporučuji poslouchat až do konce.

Jo a nezapomeňte samozřejmě projet náš YT kanál s našema skvělýma literárníma recenzema, vy pohani. Kultura!!! Novej díl každý úterý, když se nám chce.

 

Jo a už jsem psal, že všechny alba najdete v telegramu? No tak už jsem to napsal. Jo a jelikož nám přichází podzim, čas klidu, míru, sentimentu a sebevražd, je čas si rozvalit pupek a valit nějaký guilty pleasures typu Wintersleep, Sarah Džafe a Son Lux. Son Lux vydává brzy zase novou desku a zase zní stejně a zase je to nějakým záhadným způsobem přitažlivý. Dream state, první singl, je výtečnej a hlavně v druhý polovině dobře kulminuje. Asi to nahrály na kulmy.

A když už jsme u těch novejch desek, je venku i nová Melanie Di Biasio, buchtička, která vypadá dobře na každý druhý fotce, ale na každé desce zpívá dobře. Loni nebo předloni, už ani nevím jak pořád jen kadím a masturbuju, vydala hokus pokus Blackened Cities, 24 minutový trip-hopový masterpiece, a zamířila tím doprostřed mého srdce. Přímo vedle pornhubu. Letošní deska se jmenuje Lilies a je to taky solidní fošna, přesně taková, jaká je na podzim potřeba. Kdo má rád jazz, trip-hop, blues a sexy hlasy, ten tu bude doma. Takže tak.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s