Readers Digest volume 3

Pentti Saarikoski – Dopis pro mou ženu  100%

Mnoho lidí Saarikoskiho nezná, proto Vás rád zasvětím: Pentti Saarikoski se narodil ve Finsku, ale jelikož měl tmavý vlasy a vypadal jako mexická verze Josefa Vinkláře, bylo mu zakázáno hrát hokej a lovit ryby rukama, což jsou jediný dvě zaměstnání ve Finsku (zdroj: Švédsko). Proto se tedy stal básníkem a spisovatelem a jelikož mu tento um šel dobře, dodnes mu ve Finsku říkají Pentium.216479_big

K tomu, aby mohl psát, potřeboval alkohol a to dokonce takové množství, že by na olympiádě překonal i Oldřicha Kaisera a Lenku Kořínkovou. Škoda, že není na světě víc alkoholiků, logicky by na světě bylo i víc geniálních spisovatelů. Vzhledem k tomu, že mu občas dost hrabalo a manželky přehazoval vidlema, často cestoval do různých měst Evropy, aby tam prznil holky a pil gin, pivo a vodku, což je zvyk, který od něj převzali angličané a praktikují jej do dnes.

Z jeho výletu do Dublinu, kde měl být tři měsíce, ale nakonec odjel po třech týdnech, protože už byl zchlastanej jak doga, vznikla tato kniha, která se tváří podle názvu jako dopis, ale dopis to není, protože dopisy jsou v obálkách, to já poznám. Nejlépe by se to asi dalo označit jako finské pokračování Obratníku raka – s tím rozdílem, že Penttiho kniha vlastně ani žádný děj nemá a daleko víc se soustředí na detaily a totální nepodstatnosti, které tříská hlava nehlava. Mezi jeho hlavní témata tedy patří: jak šel do hospody, co si tam dal, jestli se ráno vykadil, jestli mu stojí, jak se pozvracel, kam šel potom, jestli kadil podruhý, kolik mu zbejvá peněz a kde se probudil. Intelektuálové možná namítnou, že je to ubohé, ale i pro ně Saarikoski občas vytáhne vcelku zajímavou myšlenku, jako například, “ že království nebeské je ve skutečnosti v konečníku, kde jsou vidět hovínka.“

Díky jeho totální upřímnosti a faktu, že psal co ho napadlo, přinesl naprosto neuvěřitelné podobenství doby očima alkoholika, klobouk dolů. Navíc i přes to všechno je Dopis pro mou ženu opravdu dopisem pro ženu, kterou tehdy miloval a v neposlední řadě tak knihá zároveň působí i jako deník opravdové lásky, což je patrné například z toho, jak poeticky přirovnává lásku ke své ženě k tomu, jak smrděj jeho hovínka.

„Rána jsou fakt nemožný, nejdřív se mi nedaří vystříkat se, ať se snažím sebevíc, pak se nemůžu vyblejt, nemůžu se vysrat, bolí mě záda, je mi zima a stýská se mi po tobě.“

Samozřejmě, že život a lá Iveta Bartošová nejde praktikovat pořád a tak Saarikoski umřel docela mlád. Na jeho počest používají francouzi dodnes v závěrečných titulcích FIN.

Palivo

MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza  80%

Bylo tuším pondělní ráno, co jsem otevřel noviny a tam Emil Hakl doporučoval tuhle knížku. Jelikož jsem o této knížce nikdy neslyšel, dal jsem se do pátrání a už navečer jsem kadil s tímto úlovkem na mém úžasném záchodu. Kadil jsem dlouze, protože mě bolelo břicho. Musel jsem to psát? Nemusel. Museli jste to číst? Nemuseli. šanda-kazuistika

Jelikož jsem levičák, četl jsem jen levou část knihy, tedy novelu Michala Šandy. A musím říct, že jazyk Šandy si mě omotal jako nový kšandy (5 bodů za rým). Tenhle bláznivej tok šíleností se tváří jako záznam volných asociací, ale je za tím jasně vidět, jak si dal Šanda záležet s vyřezáváním kontur – i přesto ale kniha působí volně a spontánně jako můj piňdour v boxerkách. Už dlouhou dobu jsem nečetl žádnýho českýho autora, kterej by měl literaturu tak na vodítku (Měrka, Stančík). Co víc, Šanda je vtipnej jako já, když vypiju 13 jégermeisterů.

Za mě penis nahoru.

Palivo

Sylva Fischerová – Bizom aneb služba a mise  90%215318_big

Vůbec nevím co jsem to přečetl, ale dost se mi to líbilo. Především tedy v momentech, kdy jedna věta navazovala na druhou a začalo to dávat smysl. V jiných pasážích se zase kniha dá používat místo Jagermeistera a heroinu pro navození halucinací. Nádherná konceptuální, postmoderní poezie, která je vlastně román, který je vlastně průjem.

Palivo

 

Ágota Kristóf – Hier  90%

Agota Kristof tu sype slušnej násyp. Po absolvování trilogie Velkej sešit, Důkaz a Třetí lež jsem ani nic neočekával. Jarda Jágr taky z ničeho nic nepřestane umět hokej.7447-gf

‚Včera‘ je jeji zatím poslední román z roku 1995, kterej končí slovy „už nepíšu“. A Agota od tý doby už fakt nepíše. Aspoň teda romány. (Jestli jo, tak se omlouvám, sedím ve vlaku a nemám 3G, ale jen E, tak nemůžu na gůgl).

Jako jeji předchozí knihy, i tento román vykazuje autobiografické prvky, kdy hlavní hrdina emigruje a v zemi, kam odejde, dělá u pásu ve fabrice. Stejně jako autorka.

Do toho její obvyklá témata jako těžký dětství, kdy matka je kurva a biologickýho otce se hrdina v sedmi letech pokusí zabít tupým nožem, zároveň miluje nevlastní sestru, která neví, že její táta zdrandil kurvu a že její brácha je vlastně nevlastní brácha. Pak emigrace a depresivní život levné síly ve fabrice. Deprese, ztracená, nalezená a pak zase ztracená láska a všechno je to čtivý a dobrý a má jen 140 stran a proto 9/10.

Pečivo

 

Édouard Levé – Díla  75%

215509_bigDíla jsou sbírka 533 uměleckých děl z Levého hlavy – jedná se o díla filmová, sochařská, malířská, literární, hudební a tak dále pana krále, z čehož je patrné, že Levé je multifunkční jak naše sekretářka, co zvlándne skenovat, faxovat i kopírovat. Crazy shit.

Oproti Autoportrétu a hlavně Sebevraždě, jsou Díla o dost slabší. Což vůbec neznamená, že jsou špatný Za zmínku stojí třeba díla:

– postavit dům podle obrázku tříletého dítěte
– orchestr si náhodně rozdělí nástroje těsně pred koncertem
– v sále se rozkládá polystyrenový pohoří a uprostřed toho je airbus vymodelován z kebabů
– z mateřského mléka je vyroben lidský sýr
– zlatá vrtačka provrtává jelito

Na druhou starnu je Levé občas takovej umělec, že bych musel na gůgl abych pochopil věci typu: „dovnitř altové violy je marufláží přenesen lep představující anamorfózu jelena”. Jelilkož mě to ale na gůgl nedonutilo, dávám šest a začínám používat častěji slovo marufláž.

Pečivo

 

Stefan Themerson – Záhada sardinky  70%

Takto smíšené pocity jsem měl naposledy, když sem si prdl v autobuse. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi bylo trapně, protože sem neměl sluchátka.214628_big

Záhada sardinky je detektivka, která žádná neni, protože v půlce děje se autor rozhodne se na děj úplně vykašlat. Postav tam je jak u Marqueze, ale na druhou stranu je jejich stručný obsah uveden na začáku knihy a tak se se tam mohl vracet, když postava #13 po 50ti stranách zase přijde nakrájet salám a já tak zůstal stále v obraze.

Tématicky něco Vianem a O’Brianem, bohužel na mne moc O’Brian, proto dvě hvězdy dolu. Dobře rozjetej příběh, ke konci bohužel zbytečně moc dada.

Pečivo

Manuál pro myšlenkového impotenta a rychlokvašku Martina Pecinu jak připravit genderově vyváženou knihu

typograficke-tetovani1Martin Pecina je dvorní typografoterminátor nakladatelství Host a momentálně společně s Jirkou Krampolem a Jirkou Pomeje spadá do top 3 největších žijících Čechů, pokud tedy nepočítáme Halinu Pawlovskou, která má již od narození handicap +160. A k tomu všemu je ještě víc potetovanej než Sámer Issa, takže je cool. Cool jsou i jeho grafické parakotouly, kterými ničí zaběhnuté a geniální útoky proti lidstvu v podání silné nakladatelské trojkoalice AlPress, Petrklíč a Naše Vojsko (viva Jirka Pánek!), kteří v minulém desetiletí zcela jasně definovali, jak moc může klesnout člověk jakožto tvor vlastníci oči a mozek. Ať už vezmete jakoukoliv jeho knihu, můžete si být jisti, že má tři atributy: myšlenku, koule, ksicht. Nebudu vám tu teď vypisovat technické finesy, kterými vládne, protože jim nerozumím, nicméně si je můžete prohlédnou zde. A že to není jen můj pocit dokazují i ceny, které získal, a které kdybych tu chtěl vypsat, tak bych kvůli tomu musel založit druhej internety.

Jako knihkupec, předplatitel časopisu Host a občasný čtenář nakladatelství Host tedy napjatě očekávám každou jeho další knížku, protože mám vkus a poznám co je dobrý, což mě naučil můj děda, když mi v dětství máchal hlavu v zeleninové polévce se slovy „já tě naučím co je dobrý ty spratku jeden rozmazlenej.“ Ve čtvrtek nám přišla nová knížka, která prošla dílnou Pecina a musím říct, že se mi hodně líbila. Spoušť Sáry Vybíralové svítí do prodejny, láká naznačením čehosi provokativního a vše šperkuje lascivním fontem, které může naznačovat jak humoristickou knihu, tak antické drama v podání sluníčkového psychopata. Jinými slovy – další povedená Pecinovka.

Já se snažil Hilary, fakt jsem se snažil.

Já se snažil Hilary, fakt jsem se snažil.

Shit got real v momentě, kdy jsem došel domů a snažil se vygůglit, jak Vybíralová vypadá a jestli je to hezká buchtička, což mě u mladých autorek samozřejmě zajímá, protože se mi knihy hezkých lidí čtou o hodně lépe, než knihy škaredých lidí. Neber si to osobně, Hilary Mantelová. Někdy v tomto momentě, kdy jsem uplatňoval svoje internetové ninja skills, jsem narazil na Pecinův blog, kde se poslední článek věnoval právě Spoušti od Vybíralové a který obsahoval polemiku, týkající se dvou nejhorších slov na světě. Tím nemyslím Miloš Zeman, ale genderově nevyvážené.

Článek si můžete samozřejmě přečíst zde a tady se můžete podívat na fotku pandy, pokud se vám článek číst nechce. Pokud jste zvolili pandu a tedy nevíte o co v článku jde, pak bych to zkrátil asi tak, že Martin Pecina dal na obálku knihy kosočtverec, ale nikam neumístil dvě kolečka s pěticentimetrovými chlupy, který by měly znázorňovat varlata, čímž naprosto dehonestoval (slovy z komentářů „beznadějně zprasil“) celou práci autorky.

Skandál. Byl jsem v šoku. Mnou tolik obdivovaný Pecina. Takováto „hnusná a sexuální urážka“ (Jana Beránková) mě naprosto zdrtila. Jak mohl klesnout do vod tak laciného a podlého šovinismu! Kdo si teď tu knihu koupí? A co si asi pomyslí o Sáře Vybíralové? Že je to kunda? Že dělá fisting, anál a bukkake? A kolik za to chce?

Chtělo se mi zvracet.

Nemohl jsem spát. Převaloval jsem se, šel jsem se i vykadit, zamasturboval jsem, pak znovu, ale nic nepomáhalo. Cítil jsem, že svět není v rovnováze, že se něco změnilo, že je vše špatně. Když jsem zavřel oči jediné co jsem viděl byl rozpadající se symbol jing jangu a dva králíky hrající badminton. Králíky si vysvětlit nedokážu, ale věděl jsem, že symbol jing jangu zcela jasně odkazuje na trauma, které jsem byl nucen vytrpět společně s celým světem, tedy alespoň s tou částí lidstva, která si byla vědoma Pecinovy hanebnosti. Genderově nevyvážené, Vybíralová, mír, láska, slova se mi honily v hlavě a já stále víc a víc zapadal do kolejí beznaděje, než mi svitlo, že se to vše dá napravit! Ale jistě! Když je Pecina takové prase, nedá se nic dělat, člověk musí jednat za něj.

A tak jsem vstal, šel na Flóru zakoupit Spoušť a níže přikládám jednoduchý návod, jak si každý z vás doma může knihu upravit tak, aby byla genderově vyvážená.

1. V případě, že máte pořízenou knihu, prvním krokem je jít do koupelny (ale můžete i do kuchyně nebo do pokoje) a pořídit fotku vašeho penisu. Malá rada pro vás: po několika pokusech jsem zjistil, že čím blíž máte fotoaparát k penisu, tím je penis větší!!!!!

samo

2. Fotku vašeho penisu vytiskněte a následně jej vystřihněte. I s koulemi, ať to má koule. Omlouvám se, nemohl jsem si to odpustit. Rada pro vás: kdo má penis velký jako já, doporučuji před tisknutím trochu zmenšit, aby se vešel na A4. A ano, jsem černoch.

pero

3. Za použití lepidla přilepte na obálku knihy svůj penis. Důležité je přilepit jej tak, aby trajektorie penisu nesměřovala k pochvě (což by mohlo být bráno jako zcela jasný útok na nevinnost autorky) ani od ní, nýbrž paralelně.

spoust pero

 

pero s skem

(povšimněte si, že tento penis je zahnutý – to je naprosto v pořádku. Zahnutí směrem k pochvě poukazuje na ochranářský instinkt, což je jeden z předpokladů k utvoření rodiny)

 

4. V tento moment bychom mohli skončit, já jsem si ale ještě v tom grafickém rauši dovolil přihodit navrch i pozlátko na které Pecina vůbec nepomyslel, a to v podobě šlemu, který má význam jak věcný (předčasná ejakulace = nesuďte knihu předem) tak marketingový (čí to je semeno? Knihu si musím koupit…). Nutno zdůraznit, že jsem k vytvoření šlemu použil jeden maskulinní jogurt ( Pribiňáček Sans Serif) a jeden femininní (Yogobella Akzidenz Grotesk).

Spoust finální

parada

 

(rada pro vás: nanesením jogurtového fontu i na desku stolu dosáhnete tolik kýženého 3D efektu!)

5. Bonus: tento krok je už jen na vás. Já jsem se pro něj rozhodl, protože prciny máme všichni, takže přispívá k vyváženosti.

prcina

Samozřejmě chápu, že ne každý má čas si takto upravit knihu. Proto nabízím zdarma své služby všem ženám, které si knihu zakoupily a které se s tímto šovinistickým, nevyváženým paskvilem nedokáží smířit. Knihu mi zašlete a já vám ji upravenou pošlu zpět.

PS: prosím berte v potaz, že ne vždy mám doma jogurty.

PS2: Nepamatuji si sice všechny večery v mém životě, protože jsem často byl nucen pít alkohol, ale jsem si docela jist, že jsem nikdy Pecinovi neprováděl felaci a s největší pravděpodobností ani on mě. Tento článek není zaujatý Pecinou ani oslavou Peciny, ale pouhou polemikou nad tím, jaké debilní myšlenky jsou lidé schopni vyplodit.

PS3: Pecina v závěru svého blogu nadhazuje zajímavou otázku, kdo a do jaké fáze by měl mít slovo nad konečnou grafickou podobou knihy. Když se mě tedy ptáte na můj názor, tak já říkám, že by se to mělo nechat na grafikovi, protože grafik je jediný z trojice autor, grafik, nakladatel, který rozumí grafice (povětšinou) a živí se tím.  A to za předpokladu, že porozumí knize a dokáže ji prodat – což se Pecinovi v tomto případě daří – kniha praští do očí a svým kosočtvercem jasně říká, že obsah je provokativní a bude kousat – to že v tom někdo vidí obyčejnou kundu a nečte mezi řádky je jeho problém. A propó, co je vlastně za problém s kundami? Ženy jsou na ni hrdé, muži je zbožňují, tak proč nás uráží vidět ji jako reprezentanta něčeho? Kunda nevytváří plochý obraz knihy ani autora, ale vysílá signál. A i kdyby kunda ořezala výraz knihy na genitál, tak co. Geneticky, biologicky, všelijak jsme stejně akorát nositelé ptáků a kund, kteří byli zplozeni jen díky tomu, že jiné kundy a ptáci společně ptákovali. A my taky nemáme v úmyslu nic jiného (že v kratochvílích mezi prcáním píšeme knihy je naprosto bezpředmětné), než jen zaset svoje semeno, dohrát Mortal Kombat a zemřít. Ale to se už dostávám jinam než jsem chtěl. Kundy nemusí nutně degradovat knihu a autora (seriózně – copak si někdo někdy pomyslel něco špatného o autorovi či autorce na základě grafické úpravy knihy? A pokud ano, není ten člověk dement?) a ten kdo si to myslí, jako například Petr Janus, je píčus (you see what I did there???? Mužský rod z ženského genitálu – genderově vyvážená nadávka – 10 bodů pro mě!)