Report: Son Lux (Meet Factory)

Rok se s rokem sešel (viz ilustrační foto níže), a já se zase vydal do Meet Factory odškrtnout si svůj jeden homosexuální koncert roku, a to Son Luxe.

4f96a10334eec417f775b1f3ea4fbebc

Son Luxe jsem začal poslouchat už s prvním albem At war with walls and mazes, takže ho tedy poslouchám déle než vy všichni ostatní, a od té doby se docela dobře vyvinul, a to výjimečně nemluvím o penisu.  Tedy, jak se to vezme – vyvinul se směrem do vod alternativního popu kde si udělal docela velké jméno, ale já bych tedy raději něco komornějšího ve stylu Rádiohíd.  Nikdo mu to ale nemůže mít za zlé – když umíte hrát na čtyřicet osm nástrojů asi nenahrajete album pouze za pomocí trianglu.  A ostatně, to už je život. Kapely které máte rádi, začnou hrát to co rádi nemáte, oblíbení režiséři začnou točit komiksový píčoviny a holky vám začnou místo ptáka cucat kreditku. Dobrá zpráva nicméně je, že dříve nebo později člověk umře.

Na koncert jsem se tedy vypravil z čisté nostalgie a taky proto, že šla Čabina s Šumivem. Šumivo nedávno poslal svoji lásku zpátky do pingpongového světa a tak jsem čekal, jak se popere s faktem, že on, známý to gigolo, je náhle single. Popral se s tím dobře, knock outoval sex. Hned po příchodu jsem si všiml, že v Meet factory je otevřená i levá strana, kde povětšinou lidé v oblečení, které bych rád spálil přímo na nich, postávají a diskutují o smyslu života u uměleckých majstrštyků jako Prázdná zeď, Dřevo opřené o zeď, Hřebíky na zemi atd. A hle, hned v druhé místnosti bylo dřevo opřené o stěnu. Tiše jsem v nitru své duše zatleskal. Krásné vyjádření genocidy ve Rwandě. Poté jsem přešel do další místnosti, ve které byly vyvěšené novinové titulky o uprchlících a kolem nich napsané texty ve stylu „hle, slovní hříčky a Ty, ty za to můžeš!“ Chvíli jsem se tedy utápěl v kolektivní vině jako správný, oduševnělý Evropan, který brečí pokaždé když kouše do svého kroasántu, a dušoval se, že až přijdu domů tak si koupím alespoň jedno album Fugees, abych ty re-fugees nějak podpořil, když v tom jsem se otočil a spatřil dvě píče (a to jsem hledal lepší označení dobré tři sekundy), jak si u té zdi dělají selfíčko.

Na světě je jen pět věcí, které nesnáším víc než Oasis a Chelsea.

Selfíčka, selfíčka, selfíčka, selfíčka a segwaje.

Poté, co jsem je ve svém žebříčku tyto holky umístil na třetí místo za selfie píču na výstavě Andyho Warhola („dívejte, umím stát jako štětka a za mnou je plechovka“) a selfie halucinaci uprostřed kruhového objezdu v Portu, vyšel jsem ven s celkem jasnou myšlenkou zabít se. Našel jsem v sobě ještě ale zbytky sil, přemohl jsem se a raději jsem do sebe našrotoval 6 jégrů = život zase dostal smysl.

A teď tedy ten koncert. Son Lux se od minule moc nezměnil, i když tedy minule to byl víc jazz a míň Pet shop boys. Pro ty, kteří nemají rádi změny ale mohu konstatovat, že jinak se nic nezměnilo – hromada lidí si  po celou dobu nahlas povídala jako by byli na náměstí v Marakéši, takže pocuď vše stejný. První polovina setu byla vynikající a to říkám jako člověk s penisem, který bývá strkán do žen (co jsem si vědom).  I přes některé velmi solidně teplý momenty se set nesl v o dosti agresivnějším duchu než na albech (což u Son Luxe není zase tak překvapivý) a společně s množstvím „improvizovaných“, sáhodlouhých inter a outer (ta čeština Lukáši, ta čeština) musel několika málo osmnáctiletým hipsterům docela zkazit diskošku.  To vše bylo fajn až do momentu, kdy se po vřele přijaté Easy Son Lux uvolnil, a náhle začaly létat vzduchem roztleskávající ruce, sing alongy a podobný chujoviny, který normální člověk přežije maximálně pokud je slepej, hluchej a mrtvej. I když mám v práci asi čtyři homosexuální kolegy, přičemž jeden vytrvale pokouší moji karmu obrovským chomáčem chlupů lezoucím z košile ve stylu Alberta Tomby, a myslel jsem si, že mě moc věcí z říše čokoládového špuntu nemůže překvapit, tohle se chvílemi nedalo vydržet, což jsem vyčetl i z tváře Šumiva, který mi jedním jediným mikroskopickým pohybem obočí dal najevo, že chce vrátit vstupné a pak zabít celou moji rodinu. Nicméně, jedno z mnoha otřesných kytarových sól jako vystřižených z Van Halena náhle přestoupilo v nátěr, Olga Pek se v outfitu „Jitka Molavcová 1983“ párkrát zavlnila a zbytek koncertu se dojel na poklidných kolejích hitové Lost it to trying, která už nebyla tolik gay a která potvrdila to co jsem si po dobu koncertu párkrát pomyslel, i když to vypadá, jako bych nikdy nemyslel: Son Lux je extratřída v mrdání pop music do prdele.  Ať už se jedná o Lost it to trying nebo Change is Everything nebo o další méně profláklé songy, je příjemné sledovat, jak Son Lux vrství popové přístupy a melodie, které náhle ničí, popírá a demontuje v ty nejméně vhodné, polyrytmické běsy, aniž by přitom ztrácel nadhled a tah na bránu – ono ve výsledku se jedná o velmi intelgientní, strukturální pop music, která cáká obyčejným, přímočarým a tupým písničkám přímo do ksichtu. Přímou úměrou je tedy Easy, ať už si o ní myslím cokoliv, se svojí strukturou a úspěchem jedním obrovským bukkake a fistingem pop music.

ALE TEPLÝ TO TEDA BYLO DOST.

PS: pokud jste se na koncert nedostali tak nezoufejte. Asi čtyřicet profesionálních kameramanů idiotů pořídilo minutové klipy na své Samsungy z dvaceti metrů, takže se určitě brzy objeví mnoho velmi kvalitních záznamů toho, jak na pravé straně pódia blikalo modré světlo a vcelku působivé zachycení faktu, že se lidem třepe ruka.

PS2: Jeho nejnovější album Bones najdete v Dropboxu.

 

 

Berlin Atonal 2015

intro

I know!

Potom, co jsem před rokem viděl video z Atonalu 2014 (https://vimeo.com/113277959), bylo pro tohle léto vymalováno. Letos jsem tak zvolil během léta kombinaci dvou festivalů, které se navzájem doplňovaly asi jako když dochutíte rejžijo k večeři skleničkou (o Colours se ale raději ani zmiňovat nebudu).

Atonal byl snad první festival, kde jsem to vzal divácky vážně. Mělo to dvě příčiny. Zaprvé absentovali mí dva kolegové z redakce, se kterými pospolu tvoříme vynikající posluchačské trio obvykle jen tak do půl deváté večer, kdy někoho poprvé napadne, že dát si rundu jégrů je recept na skvělý večer. Zadruhé tu pivo stálo tak nekřesťanské peníze, že pokus o alkovečírek by mě zruinoval až do března.

Celkově se Atonal zaměřuje na experimentální elektroniku. Podporují kolaborace, které by asi jinak nevznikly a podle mě nemají žádný limit posluchačské nepřívětivosti. V hlavním programu (4-5 věcí denně) bylo úplně minimum rytmických věcí.

Prostor, kde se konal, je pro mě srovnatelný snad jen s Berghainem. Stará elektrárna Kraftwerk, velká hala s hlavním podiem a do toho Tresor v podzemí. I když mi přišlo, že světla mohli využít trochu líp, gigantické plátno všechno vynahradilo. Jak nemám rád videoprojekce, tady byly skoro všechny kulervoucí.

IMG_1243

Lidi byli zdatní posluchači, kdyby to jen nebyly takové píče, co furt hážou všechno po zemi. Proto ten Berlín asi vypadá jak vypadá. Na druhou stranu se furt můžete smát klaunské módě, co se tam teď rozmáhá a už se nemůžu dočkat, až se tak budou hromadně oblíkat i dementi po Praze.

Takže tady je výběr toho nejlepšího. Rovnou upozorňuju, že nejsem Jarda Petřík, takže po pěti hodinách hlavního programu už jsem neměl sílu šukat do rána bedny v Tresoru. Takže co se techna nad ránem týčem, bylo to jistě skvělý, ale nevim o něm nic. I’m dědek.

Den 1…
…zahájil CHOR DER KULTUREN DER WELT, pěvecký sbor, kde se všichni procházeli mezi lidma sem a tam a dělali půl hodiny divné zvuky. Ne že by to byl extra zážitek, ale zmiňuju to na ukázku bizarnosti, jakou Atonal zahájil.

ALESSANDRO CORTINI a LAWRENCE ENGLISH zahráli ultra-ambient. Jedna z mála věcí bez projekce, jen na začátku ukázali nápis, že bysme si měli sednout/lehnout a začla věc, která by mě ještě před rokem stoprocentně uspala do pěti minut. Tady to ale fungovalo skvěle.

Závěr první noci vyplnila showcase labelu Subtext. YAIR ELAZAR GLOTMAN je pán, hrající na kontrabas způsobem, že nelze v tom hluku poznat, že hraje na kontrabas. Obdivuhodný výkon. Zakončení naštěstí obstaral ROLY PORTER. Intenzivní, násilný set, zakončený ještě šílenějším novým kusem z desky, kterou prý připravuje na leden. Hlásím, že je na co se těšit.

Den 2
Druhý den se sešli tři vynikající věci za sebou. FIS (https://www.youtube.com/watch?v=8hrRH7oqAuA), pro mě překvapivý objev z Nového Zélandu, by asi stál za delší zmínku, kdyby po něm nepřišel vrchol festivalu, vůdce Subtextu PAUL JEBANASAM. Ten měl sebou TARIKA BARRIHO, který naživo vytvářel projekce a byla to skvělá kombinace. Jebanasam předvedl nejmasivnější, místy rozhodně nejagresivnější dronový/noisový set festivalu, během kterýho jsem měl husí kůži na kulích i pět minut v kuse. Barri ho doplňoval chvílemi oslepující projekcí. Představte si začátek Frostova Killshotu natažený na intenzivních deset minut. Především kvůli němu jsem na Atonal jel a s přehledem se zařadil mezi tři nejlepší koncerty mýho života.

Po nich přišli SUMS, což je KANGDING RAY spolu s týpkem s Mogwai, jehož jméno sem ani psát nebudu, protože Mogwai. Výsledek byl zajímavej, poslouchatelnej, je vidět, že jejich styl táhne Kangding Ray (díky bohu) a možná to bude i slušný album. Jestli nějaký bude, nehledal jsem.

Po tomhle tříhodinovym pekle bez přestávky jsem šel domů plakat do postele štěstím a hrát nejdementnější hru na telefonu všech dob. Na víc jsem už sílu neměl.

Den 3
Třetí den začal ENA, japonec se skvělym citem pro těžký zvukový plochy a hodně temnou atmosféru. Škoda, že ho podle lastka skoro nikdo neposlouchá. O den později jsme půl hodinky viděli jeho klubovej set a je znát, že ví co dělá, i když se mu tam vloudí beaty. Hned po něm se snažil přivést k šílenství všechny v sále PEDER MANNERFELT nejpsychopatičtějším setem na samotné hranici snesitenosti. Nejednou mi přišla na mysl legendární PAN Label night na CTM před dvěma rokama nebo kdy, která kolegu Paliva přiměla dva týdny po festivalu poslouchat pouze Britney Spears. Pro ilustraci jsem si připravil graf vyjadřující Pederovu pozici ve spektru vší hudby. A pro ještě větší ilustraci jsem na něj zanesl i pár dalších interpretů.

graf

Peder nakonec dopadl docela dobře

Peder zaujal nejen hudbou musím říct.

peder

Pederovi už ty vousy trochu přerostly přes hlavu

MIKE PARKER je tatíček techna, takže zahrál co se od něj čekalo. Podobně jako POWELL, což byla slušná klubová muzika, ale proti ostatním tam na mě působil jak kdyby tam pozvali Tata Bojs. Holt pátek.

Konec zachránili UGANDAN METHODS (Ancient Methods + Regis), což bylo taky tuc-tuc, ale pěkný tuc-tuc, navíc s dostatečně dobrou projekcí se scénami z černobílých filmů, takže to bylo trochu jako v Ponrepu a člověku hned bylo líp.

Den 4
RYO MURAKAMI slušný, ALESSANDRO CORTINI se sólovkou Sonno slušný, SHACKLETON s projektem Powerplant trochu lepší než slušný. Celkově nejslabší den, který mi zachránil už zmíněný ENA krátkym setem v místnosti, co vypadala připravená spíš na jatka než na party.

Den 5
Poslední den jsme zůstali jen kvůli Frostovi, což je tady v redakci něco jako Ježíšek, který akorát místo dárků nosí bolest. Po BITSTREAM kolem osmé přišel SAMUEL KERRIDGE, který místo projekce a jakéhokoliv osvětlení použil pár blikajících lamp namířených zepředu přímo na sebe, které tvořili hodně hypnotické stíny na projekčním plátně za ním.

sk

Kerridge se rozhodně předvedl v tom nejlepším světle

COH + FRANK bylo takové nemastné neslané. LUSTMORD je zase fotřík dark ambientu, což mu teda jde, to musim říct i já, a to se v dark ambientu hodně vyznám. Bylo to dark a byl to ambient, takže za mě tam bylo vše, co tam mělo být. No a BEN FROST předvedl asi nejrozporuplnější vystoupení co jsem zatím od něj viděl (tohle bylo podevátý, v redakci jsem tedy ještě za amatéra). Speciální světla se komplet rozesrala mlhou, kterou tam nějaký génius pouštěl celou dobu a přišlo mi, že buď zkoušel něco novýho nebo se mu rozhašili krabičky, každopádně to nemělo moc hlavu ani patu.

Intelektuální zhodnocení
Atonal byl jednoznačně hudebně nejlepší festival, kde jsem měl tu čest hodit bobek, a to nejednou. CTM je mu hodně blízko, ale festival, kde je každoročně -30 stupňů nemá naději se měřit s akcí, kde nepotřebujete kožich, abyste došli 200 metrů do Berghainu a nemusíte se bát, že vám přimrznou nohy k chodníku, když se zastavíte zapálit si cigáro.

10/10

IMG_1243