Luca Sigurta – Warm Glow 85% (Potrvá 24.4.)

Je to už pár týdnů, co jsem kdesi objevil album Luca Sigurty Warm Glow. Myslím, že jsem to dokonce hrál i v rádiu, ale tím si nejsem moc jistý, protože jsem pil alkohol. Byl totiž přede mnou na stole, kam jsem ho nedopatřením postavil.

Warm glow jsem zapínal a vůbec nic jsem od alba neočekával. Jak by řekl Jaroslav Bosák, „tenhle zápas může skončit vítězstvím, prohrou a nebo remízou.“ Naštěstí to dopadlo výhrou, protože Warm glow je náležitě sexy poskládaný a vybalancovaný mix noisu a trip-hopu. Kdo má rád bordel, ten si přijde na svoje a kdo má rád saxík a pomalý beaty, ten bude taky uspokojen. Pocuď dobrý. Jenže Warm Glow obsahuje jakousi divnou, pomatenou chemii, díky které se po malé chvilce zadře pod kůži – přičemž rozhodně není albem, které by tam mělo skončit. První dva songy jsou víceméně jen zvukový balast a to takového rázu, že když jsme si to s Šumivem pouštěli na dálnici do Mnichova tak to málem narval do kamijonu. Jenže pak se rozestoupí hluk a nastoupí hypnotická seance minimalistických úderů bicích a sem tam vokálu a nějakým záhadným způsobem to funguje. Je docela těžký najít tuhle tenkou hranici mezi sound artem a atmosférickým ambientem a Luca Sigurta ji našel. Haleluja. Nadšení bylo tak obrovské, že jsem Sigurtu dokonce požádal o epický rozhovor, ale z neznámého důvodu mi na něj vůbec neodpověděl.

 

Jak jde vidět, jsem z alba nadšený jako když jsem omylem našel ve starejch gatích pětikilo. Moje radost je ještě o to větší, když jsem dnes zjistil, že Sigurta zahraje za pár dní v Praze, a to v kavárně Potrvá, která je na Hradčanský. Je to sice druhá strana řeky kde hraje Sralta, ale rozhodně se tam vyplatí zajet. Vstupný je jen kilo vy čuráci a k tomu vám ještě jako předkapela zahraje She spread sorrow, což je buchtička, která hraje ritual deathscape electronics a má takovouto promo fotku:

17156241681_cf3168a971_b

Na závěr trochu poezie:

Dal si Luca Sigurta

hned po ránu jogurta.

 

Jogurt to byl z itálie,

a tak vznikla lapálie.

 

Protože je Sigurta taky talián,

řval při blití jak talibán,

protože byl jogurtový kanibal.

 

ALBUM V DROPBOXU

Rimbaud (Jacaszek, Trzaska, Budzynski) 100%

Rimbaud-Fot.-Ignac-Tokarczyk-3

Je mi 31 let, takže se mi už nestává tak často, že bych objevil něco, co mě potěší. Za ten dlouhý život jsem už ostatně objevil všechny důležité věci. Porno v HD, pizza a jägermeister – check, bičes. Víc asi člověk ani nepotřebuje. Snad jen zdraví a heroin.

Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem se nedopatřením domotal do polskýho obchodu, kde na mě čuměl velmi lákavý artwork. Vypadal takto:

okl_okl_50465

Jelikož jsem velmi sečtělý (od Kundery jsem četl vše včetně Výchovy dívek v Čechách a Účastníků zájezdu, který většina lidí haní) a sám jsem navíc aktivní básník (čekujte: Jsem doma a píšu blog, auto kobliha smog), nápis Rimbaud mě přilákal jako láhev Rumu Oldu Kaisera. O malou chvíli později jsem již kaděl bobky a zároveň jsem si uvědomoval, jak o tom budu muset bohužel napsat, protože místo abyste objevovali hudbu, tak jezdíte na segvajích, fotíte si jídlo a píšete si do Moleskinu, že nesmíte zapomenout na to koupit si novej Moleskine, pičusové.

Za to pičusové se omlouvám – kéž by se to dalo vrátit. Ale jak jednou něco napíšete na internety, prej je to tam už navždy. Ale teď tedy k Rimbaudovi. Abyste věděli o čem album plus minus je, budu vám muset dát lekci z kroasántí historie.

Jak jistě všichni víte, Francie leží na západ od Ústí nad Labem a vznikla pravděpodobně

18353_b_5150

Rimbaud, vynálezce rimjobu

někdy velmi brzy. To jsem už nezjišťoval. Dnes už tam všichni jen jí kroasánty a čtou si Vogue, ale před iks lety tam bylo dost básníku. Rimbaud byl jeden z nich a to navíc velmi populární, protože jak už příjmení napovídá, byl to zároveň i vynálezce rimjobu. Ten provozoval společně s Verlainem, což vedlo k tomu, že se Verlaine musel rozvést, protože předtím než si uvědomil, že je francouz, a tím pádem tedy básník a bukva, si omylem vzal ženu. Společně tedy rimjobovali až do doby, kdy to Verlaina přestalo bavit („Do prdele s tím!“ – source: Paul Verlaine, Correspondance générale : [Vol.] I, 1857-1885), načež přišla hádka, postřelení Rimbauda a konec rimjobu. Rimbaud poté procestoval co se dalo a jelikož mu nikdo nelízal hráz, začal psát dost šílený básničky. A tyto básničky nyní zhudebnili tři polští hudebníci. Lekce je u konce, welcome to současnost.

„Nyní“ je zavádějící, protože projekt Rimbaud vydal stejnojmenou fošnu na vinylu už loni a co vím, tak s tím objížděli festivaly už předtím. Pravděpodobně autem. Nebo minibusem.

Rimbaud je projekt saxofonisty Mikolaje Trzasky, který se věnuje filmové a divadelní hudbě a v současnosti se spíš motá kolem avantgardy a free jazzu ( spolupráce s Peterem Brötzmannem atd), punkového zpěváka Tomasze Budzyńského a elektronického inženýra Jacaszeka, pravděpodobně jediné části množiny, kterou znáte (ten jedinej totiž na rozdíl od těch dvou dědků umí s počítačem, takže ho znají i za hranicemi Polska) – který si dal za úkol docela chuťovku: zhudebnit Rimbaudovy básně. Tento experiment, kdy se zkombinoval klasik, punker, elektronik a básník, je hustý jako krupicová kaše. Snad se toho někdo chytne i u nás a dá dohromady Štefana Margitu, Wéčka, Františka Sahulu a Konstantina Biebla.

Armata je první song z desky a víceméně si z něj uděláte docela dobrou představu, jak to celý zní. Saxík se pomalu trhá do kakofonických hrůz, Jacaszek valí hlukové stěny jako by to chtěl celý utopit v noisové smrti a zpěvák to řeže někde na pomezí angíny a chřipky.

Druhá Potop se v běsu a tempu dostává ještě o něco dál a záhadným způsobem do toho zapadá i ta polština, která výjimečně nezní, jako by si dva teplý gumoví medvídci povídali ozřalí. Dočkáme se ale i francouzštiny, klidnějších poloh a totálního běsu. Vše upečeno jako správný dortík. Fetes de la faim pomalu graduje až do bolesti ve sluchátkách, Enface dodá potřebný klid na rozjezd dalších pekel, vrcholícím schizofrenním Ja to ktoz inny (Já jsem někdo jiný).

Jelikož nemám kalašnikov, musel jsem si album pořídit legální cestou a vám radím, abyste si ho pořídili taky, protože takovejto náser na sever od nás nebyl dost dlouho. Pro fanoušky dark ambientu, noise, avantgardy a sebevražd povinnost. Dropbox.

Na závěr jako bonus, jedna z nejznámějších Rimbaudových básní:

Slunce zamčené v ranním šeru
Vyčkává dokud se nevyseru

A ptáci nedostanou pokyn vzleť
Dokud nevytlačim svou ranní hněď

Dráha světla se po noci zase srovná
Když vyseru všechny svoje hovna

A neni zač, světe, protože seru rád
Čímž každé ráno startuji tvůj aparát

Arthur Rimbaud