Readers Digest volume 1

Přátelé, jelikož jsme se s Pečivem přelili do třetí čtvrtiny našich životů, tedy do třicátin, na našich životech to samozřejmě zanechalo nemalé změny. Například už klátíme daleko víc knih než ženskejch (Pečivo nemůže páč jednu zklátil tak, že mu spadla přímo do baráku – face palma lol), přemýšlíme u obědu, jak si správně rozvrhnout maso a hranolky, tak aby nám to vyšlo tak akorát a nevím jak Pečivo, ale já jsem jako bonus rezignoval na poslední zbytky lidství a od svých třicátin prdím na ulici bez jakéhokoliv ostychu. Ono se to může zdát nechutný, ale dokud si pořádně na ulici neuserete bez toho, abyste se rozhlédli, nemáte ani nejmenší potuchy o tom, co myslel Mel Gibson tím, když řval pořád dokola SVOBODA. Ale zpět k prvnímu bodu, což bylo klátění knih. Nehodláme to tady samozřejmě změnit na literární kroužek, protože víme, že holky jdou daleko lépe balit na koncertech než na záchodě, ale rozhodli jsme se, že pro vaše dobro tu budeme zveřejňovat vybrané recenze, abyste si udělali jasno, co číst a taky co nečíst.

————————————————————————————————————————————————

CATALIN DORIAN FLORESCU – ZAIRA  90% (pečivo)zaira

Po přečtení Jákob se odhodla milovat sem čekal od tydle knížky minimálně 4 hvězdičky. Trochu sem se zděsil 500ti stránek, ale nakonec sem si řek, ze svůj cíl reading challenge 2015 (2 knihy za rok) jsem už letos splnil a tudíž si todle mužů dovolit.

Příběh rumunské dívky od jejího útlého dětství až po jeji návrat ve stavu staré baby (70 let) domu, popisuje celej její osud od mladi na panství v Rumunsku od zacatku 20. století. Rumuni jsou něco jako my Češi, kam vítr, tam plášť. Nejdřív s Němcema, pak proti Němcům a pozor – kniha obsahuje tanky a tudiz je to 10/10. Zaira vyrůstá bez matky, která se kurvi nekde v Bukurešti a bez otce, kterej kurvi nekdě nějaký rusky vesnice ve jménu krále. I tak je rodina velmi bohatá (děda par let zpátky ukrad babku ve Španělsku) a ma spoutu sluzebnejch. Pak ale přijdou komousi (Němci už tam byli, viz vejš) a ze sluzebnejch na jejich dvoře se stane vládnoucí třída. Tím pádem Zaira utíká do Bukurešti, kde se už jako puberťačka schovává u svoji matky.

Záhy zjisti, ze její velké nadáni jsou loutky. Tak hraje v divadle pro děti a zamiluje se do ni jeden teplej ministr, kterej si ji chce jen jako vzít, protože teplo se za komoušů netolerovalo. Zároveň se ale do Zairy zamiluje její kolega z divadla! No to me poser záda, sem si říkal!! Ty pyčo, jak todleto dopadne??

Jelikož kniha nebyla přeložena do češtiny, mužů spoilerovat. Ten loutkář ji naprcá, narodí se ji dcera, ale Zaira se rozhodne vychovat ji bez jejího otce, protože ten strašně leje. Tak si najde jinyho tejpka a s nim se rozhodne emigrovat do Ameriky. Je to tak okolo roku 1968, protože utíkají přes Prahu, kde – pozor – se tou dobou proháněj TANKY!!

Po příjezdu do washingtonu (3, část knihy, která je rozdělena na 3 části), začne Zaira vařit v restauraci. Většinou vaří jídlo. Sem tam nějaká polivka. Zajímavý ale je, že celou dobu (asi deset let) její dcera prcá jejího manžela, tudíž svého nevlastního otce. Zajímavý na tom je to, že to po 100 stranách přijde tak neuvěřitelně nečekaně, ze sem si musel udělat kakao, abych z toho večer usnul. Florescu popisuje vztahy v rodině tak nenuceně, že klimax, kterej třeba Barnes v Sense of an Ending buduje tak okatě, aby si toho všimla i moje teta, sem vůbec nečekal. Závodně čtu knihy od 5 let a toto se mi jeste nestalo.

To ale jeste neni konec. Potom co se Zaira tohle dozví, se zhroutí a začne lejt. Kniha je sama o sobě velmi sympatická už jen díky tomu, ze tam všichni furt lejou. Nicméně zpět k příběhu – Potom dostane dopis z Rumunska, ze by se měla vrátit, ze tam na ni čeká překvapeni. Hned sem si šel pro jistotu udělat druhy kakao. A vyplatilo se – v Rumunsku už neni komunismus, ale jeden 80ti letej bejvalej vysoce postavenej komunista ji začne v baru vyprávět, ze jako malej se rozhodl celou její rodinu zlikvidovat, protože dělal se svým otcem u nich na statku a oni jeho otce nechali zemřít.

Bum.

(Zaira v českém překladu ještě nevyšla, pokud umíte hitlerovsky jako Luciáš Benda, můžete objednávat na německém amazonu. V češtině nicméně vyšla od Floresca kniha Jacob se odhodlá milovat a tu můžete zakoupit u všech zasraných knihkupců a nadělat si do kalhot, protože je to četba nekompromisní jako Lenka Kořínková ve struze)

————————————————————————————————————————————————

NIHAD SIREES – TICHO A VŘAVA  80% (palivo)ticho

Tentokrát mě Odeon příjemně překvapil, což bylo ale asi způsobený tím, že jsem konečně přestal myslet análem a vzal do ruky něco, co nenapsal asiat nebo splašená viktoriánská děvka, která objevila bičík a dialogy. Sireesovo vyprávění hodně evokuje first person střílečku z prostředí Orwellova 1984, kde se pálí převážně ostrejma (jak spermatem, tak slovy), což je příjemný, protože všichni víme, že Big brother je dobrej akorát tehdy, když se celebrity ve vile nalejou a hrají hru „komu se do otvorů vejde větší láhev.“ Tyhle dva dny v pseudo-skoro-skutečný diktátorský Sýrii byly svižný a citlivý jako já uprostřed páteční noci, což je překvapivý, když vezmu v potaz to, že knihu nenapsal bílej rasistickej Evropan ve středních letech, jehož největší dilema (otevřít krabici mléka nůžkami nebo nožem?) jsem schopen sdílet. Závěrem mohu knihu doporučit všem obyvatelům Severní Koreje, kteří mají dovoleno přát si od Ježíška něco jinýho než popravu.

————————————————————————————————————————————————

JEAN-CHRISTOPHE RUFIN – ČERVENÝ OBOJEK  90% (palivo)big_cerveny-obojek-239576

Zatím asi největší překvapení tohoto roku. I když to napsal francouz, tak to není nudný, nikdo tam neprcá ani nejí čokoládu nebo kroasanty. Dá se říci, že je to vlastně jen trochu hutnější povídka, ale přesto zanechá stopu jako jégr v gatích po sobotě, protože Rufin tu opravdu vykřesal nádhernej příběh, který mě na 99té stránce málem poslal na záchod. A to přátelé mám rád psy akorát tak na smetaně. A ať se mi nikdo nesnaží namluvit, že jsem necita – já měl psy vždycky rád, ale tohle ze mě udělalo žití v Praze, nebo bych spíš měl napsat žití v tom nejvíc posraným městě na světě, kde každej den šlápnu minimálně do čtyřiceti hoven od těch vašich zkurvených labradorů a pudlů, po kterých jste líní uklízet ty jejich hovna, protože se vám v sedm ráno, s životem na piču a ženskou na hovno nechce ani vohejbat, natož něco někam vyhazovat. Že si raději nekoupíte playstation. Ať mi někdo vysvětlí, jaký kouzlo je v tom mít doma v paneláku zavřenou třímetrovou dogu, který dopřeju jedinou radost denně a to když ji vezmu ven do mrazu vysrat na tři minuty? Ale to jsem asi trošičku odběhl od knížky, takže abych zase pokračoval. Bylo to tedy výborný. Vřele doporučuju. Bylo by to i za pět hvězd, kdyby to Rufin neukončil spielbergovsky jako úplná bačkora. Obrovská škoda.