Matthew Collings and Dag Rosenqvist – Hello Darkness 90%

c4uvkbxwiaa4uhk

Kdo trochu poctivě sleduje moje internetové aktivity, ten moc dobře ví, že jsem poslední dobou prodělal otřesnou, osm dní trvající zácpu, přečetl jsem tři knihy Alessandra Baricca (doporučuju Mladou nevěstu) a taky, že jsem koncem loňskýho roku ocenil elephanta od Daga Rosenqvista 17. příčkou v žebříčku Nejlepších alb roku. A Dag Rosenqvist je zpátky – a tentokrát s Matějem Kolínkosem.

Kdo nezná Matthew Collingse, tak vězte, že mu hned první a zatím nejpovedenější desku (Splintered instruments) produkoval (a jednu píseň spolusložil) starej dobrej Benda Frosta. Ještě předtím se ale Matthew Collings spřáhl s Rosenqvistem a udělali spolu EP Wonderland. To se psal roku 2012 a Iveta Bartošová byla ještě naživu. Od té doby uplynulo hodně času a teď si dali tihle dva maníce rande znovu. Jak se píše v presskitu, celý to bylo o tom kdy má kdo čas, takže se někdy dlouho neviděli, pak něco vytvořili, pak to smazali, pak vytáhli ze šuplíku čtyři roky starý rozdělaný věci atd. Z toho by šlo vydedukovat, že výsledný produkt bude docela guláš, ovšem to je špatně. Guláš se totiž dělá z vepřovýho, papriky, cibule, mouky atd. Takže stěrka chytrolíni.

Výsledek je naopak velmi dobrej. A to tak, že dost. Dost na to, abych si tohle všechno rozepsal na záchodě a to se mi už dlouho nestalo! Ale to pochopíte až uslyšíte song Renaissance. Hello darkness není vůbec tak temný, jak by se mohlo zdát z názvu a ze sólo tvorby především Rosenqvista. Místo toho album působí jako decentní experiment s mixpultem, kam hoši našupali několik solidních elektronických vrstev šumu a minimal elektra a pak točili čudlíkama jako vy s ceckama vaší báby. Fuuuuj.Výsledek? Hypnotická, experimentální elektronická nálož, která se pomalu vlní, aby většinou ke konci písně vybuchla v přesně to, co chcete.

Stahujte kliknutím na obrázek.

 

Mixtape: Unstable

Čau buřti.

Jak Vám dneska swinguje páteček? Všechno na pohodku? Nikoho to nezajímá čůráci!!!

Na Wejvaru jsme byli poslední dobou dost zaneprázdnění, takže sorry, že jsme sem nedávali nový alba. Ale to je prostě ta moderní doba, člověk se pětkrát vykadí a den je pryč.  V posledních týdnech se toho v hudební branži zase tolik nestalo, soudě dle novinek.cz a idnesu co jsem čekoval, takže jste o nic nepřišli. S Šumivem jsme byli dokonce na koncertě – bylo to dobrý. To vám musí stačit. Dneska jdeme na další koncert, to je život co? Taky to bylo dobrý, ať mám ten report rovnou z krku. Takže. Za poslední dobu jsem pár těch dobrejch věcí objevil, ale jsem línej je sem postovat – takže jsem je naházel do mixtape. Můžete si ji poslechnout tady níž a nebo jít na mixcloud a poslechnout si to tam.

Sandford Parker, kterej mixtape skoro otevírá a skoro zavírá, je snad nejlepší fošna za poslední měsíce, takže pokud jste po Top 2016 tuhle dřevařinu ještě nestáhli, tak teď už fakt musíte. Kalhoty na záchodě stahujete pořád a dobrou desku nemůžete? hešteg lenost. Jesse Osborne-Lanthier je z Montrealu a teď si nechává růst chlupy v podpaží v Berlíně, takže hipster approved shit. Loni vydal desku s názvem dlouhým jako dluhy Jirky Pomeje a já doporučuju, i když je to chvílema dost noise a bordel. WETWARE jsou docela dobří ale vůbec nevím, co to je. Nebo spíš kdo to je. Taky vyšel novej Edward Ka-Spel, alias mánička z The Legendary Pink Dots, tentokrát to zase za něco stojí a ne ty chcance co minule. Tradiční Ben Frost, ochutnávka z Wasp factory, nějakej novej objev jako TüTH a hodně povedená tepačka od Marie Davidson (ale zbytek alba celkem nuda). A ještě něco dalšího. A dalšího. A teď du kadit.