Podcast: WEJWAR 5 feat. Jarda Petřík

Dámy, páni a tlusťoši,

je tu wejvarový podcast číslo 5. A je to katastrofa. Lingvistická, morální, lidská, technická. Mám pocit, že od dnešního dne se nebude říkat, že si někdo šáhl na dno, ale že si šáhl na 5 díl podcastu. Protože tohle bylo dno. Lingvistické, morální, lidské, technické. Když jsem dnes podcast upravoval, což jsem vzdal asi po dvaceti minutách, styděl jsem se natolik, že jsem poprvé ve své kariéře střihače podcastu šáhl k cenzuře a některé pasáže o zabíjení žen jsem prostě musel hodit do koše. Mlácení žen je jedna věc a děláme to všichni že ano, ale sekyra? Uff. (daleko praktičtější by byla bouchačka, když už mám jít do detailů)

Přitom je s podivem, že to takto dopadlo, jelikož poprvé dorazil i kouzelník a to v našem případě znamená Jarda Petřík, profesionální mluvič slov z rádia Wave, kde má svůj vlastní pořad s originálním názvem Echo Jardy Petříka. Těšil jsem se, jak to bude konečně dávat smysl, jak to bude odsýpat, jak Jarda potáhne show a bude jí dodávat to co jí zatím chybí nejvíc – a to vědomosti. Bohužel, stal se pravý opak a mám takový pocit, že za to mohly 4 láhve vína a láhev Jacka Danielse, které nám jaksi zkomplikovaly večer a Jardovu DNA přetvořili do čehosi, co bylo neustále puzeno vyluzovat zvířecí zvuky, čímž také podcast končí, protože jsme již neměli síly nejenom mluvit, ale i stát na nohou, což sem dopisuji jako jakous takous omluvu tohoto výtvoru, i když je mi zcela jasné, že až dojdu k nebeské bráně, svatej Petr mi to tam celý pustí a řekne mi, ať táhnu tam kam patřím. Do pekla za Šumivem a Petříkem.

 

Je trochu škoda, že to takhle dopadlo, páč poslední dobou vyšlo fakt dost povedený muziky, což jsme v podcastu maximálně tak naznačili. Abych tomu tedy dodal nějakou hodnotu a trochu si napravil karmu, házím seznam a doporučuju z poslední doby, přičemž ti zvýraznění zahráli v podcastu a všechny alba jsou povinnost:

  • Brutus – Burst (hardcore, noise rock, female vocal)
  • Super Unison – Auto (hardcore, noise rock, punk, hardcore punk)
  • Emptyset – Borders
  • Lawrence English – Cruel Optimism (ambient, noise, drone, field)
  • Ascetic: – Everything is Becoming (post-punk)
  • OKADA . Floating Away from the World (post-trip-hop)
  • Kangding Ray – Hyper Opal Mantis (umcaca umcaca)
  • Carne – Modern Rituals (noise rock)
  • clocolan – Nothing left to Abandon
  • Marcus Fjellstrom – Skelektikon (noise, dark ambient)
  • Matthew Collings a Dag Rosenqvist – Hello Darkness
  • Kyoka – SH (umcaca umcaca)
  • Blanck Mass – World Eater (všechno v jednom)

3807727-nejdrastictejsi-pasaze-jsem-napsal-u-abby-rika-lukas-palan-o-ponure-balade-loughorn-1-950x0p0

Kdo by přece jen ustál podcast a měl ještě nějakou víru v to, že jsme normální lidské bytosti, může se mi pustit i na radiu Wave, páč si mě tam pozvali do pořadu o knížkách a já tam mluvil o knížkách, duhh. O svejch. Je to nudný, ale třeba si to jeden z vás koupí a dá vydělat nakladateli, což já nejsem. Já jsem chudej. Mám jen kečup a záchod. Už ani ty vlasy nemám. Nemám nic. Jsem nula.

 

Matthew Collings and Dag Rosenqvist – Hello Darkness 90%

c4uvkbxwiaa4uhk

Kdo trochu poctivě sleduje moje internetové aktivity, ten moc dobře ví, že jsem poslední dobou prodělal otřesnou, osm dní trvající zácpu, přečetl jsem tři knihy Alessandra Baricca (doporučuju Mladou nevěstu) a taky, že jsem koncem loňskýho roku ocenil elephanta od Daga Rosenqvista 17. příčkou v žebříčku Nejlepších alb roku. A Dag Rosenqvist je zpátky – a tentokrát s Matějem Kolínkosem.

Kdo nezná Matthew Collingse, tak vězte, že mu hned první a zatím nejpovedenější desku (Splintered instruments) produkoval (a jednu píseň spolusložil) starej dobrej Benda Frosta. Ještě předtím se ale Matthew Collings spřáhl s Rosenqvistem a udělali spolu EP Wonderland. To se psal roku 2012 a Iveta Bartošová byla ještě naživu. Od té doby uplynulo hodně času a teď si dali tihle dva maníce rande znovu. Jak se píše v presskitu, celý to bylo o tom kdy má kdo čas, takže se někdy dlouho neviděli, pak něco vytvořili, pak to smazali, pak vytáhli ze šuplíku čtyři roky starý rozdělaný věci atd. Z toho by šlo vydedukovat, že výsledný produkt bude docela guláš, ovšem to je špatně. Guláš se totiž dělá z vepřovýho, papriky, cibule, mouky atd. Takže stěrka chytrolíni.

Výsledek je naopak velmi dobrej. A to tak, že dost. Dost na to, abych si tohle všechno rozepsal na záchodě a to se mi už dlouho nestalo! Ale to pochopíte až uslyšíte song Renaissance. Hello darkness není vůbec tak temný, jak by se mohlo zdát z názvu a ze sólo tvorby především Rosenqvista. Místo toho album působí jako decentní experiment s mixpultem, kam hoši našupali několik solidních elektronických vrstev šumu a minimal elektra a pak točili čudlíkama jako vy s ceckama vaší báby. Fuuuuj.Výsledek? Hypnotická, experimentální elektronická nálož, která se pomalu vlní, aby většinou ke konci písně vybuchla v přesně to, co chcete.

Stahujte kliknutím na obrázek.