Gabriela Penn – Phase

Gabriela Penn

Gabriela Penn hraje techno. Tím jsem shrnul asi 90 % informací, které se o ní kdekoliv dají najít. Na last.fm má monstrozních 28 posluchačů. Krom toho je z Nizozemska, má podle fotek tetování minimálně na dvou roukou, mrňavýho psa, ráda si občas hodí selfíčko na facebook a nedávno se jí narodila neteř, která je podle všeho člověk.

Techno, který hraje, je hodně slušný. Přímočarý, s celkově temnější atmosférou, zkrátka nic, co byste se měli stydět pustit na narozeninách vaší babičky, až na devátý pokus sfoukne i tu třiaosmdesátou svíčku. Žádná revoluce to není, ale už jen jako seznámení pro případ, že by někde poblíž hrála naživo, to za to stojí. Hádám, že živý sety bude mít vynikající.

V Dropboxu najdete vynikající třísongové EP Phase. To můžete najít i na Beatportu, kdyby se vám za to chtělo utratit nějaké drobné, za které si pak Gabriela bude moct nechat udělat další kérku nebo koupit dalšího psa. Další věci (včetně tohohle EP) najdete i volně ke stažení na Soundcloudu.

VA – No end of vinyl

R-4700055-1372671900-2649

 

No end of vinyl je kompilace, která se loni objevila na labelu Crónica. Právě jste si přečetli větu, která vám pravděpodobně nic nevysvětlila. Ale to není moje vina.

Po pravdě, první díl této kompilace se objevil už v roce 1999, kdy tehdy celkem dancefloorově orientovaný label Mego dal dohromady abstraktní, lehce experimentální kousky s tím, že otevře oči posluchačům a místo hudby přítomnosti ukáže hudbu budoucnosti. Což se jim tehdy docela povedlo, jak si jistě všichni pamatujete.

Na loňském výběru se neobjevilo v podstatě žádné velké jméno, proto jsem jej ihned po stáhnutí zdárně ignoroval a místo toho jsem se, vcelku logicky, věnoval pití jégermajstra a sledování hlubokých psychologických děl Tomáše Magnuska.

Jak už vám asi došlo, byla to chyba! Asi první chyba v mém životě, protože jinak chyby nedělám naprosto žádné. Hned první song, který mají na svědomí vítězové německé odnože „Stupid name for a band“ @C je totiž příjemný, bublající noise, který se zadere pod kůži lehce jako osmiminutový kůň převalského plouživého temna. To je ale metafora! A to jsem teprve na začátku.

Christoph de Babalon z Balatonu s kouskem The End of Vinyl (ani si nepamatuju, kdy tenhle bejk naposled vydal něco nového) udržuje nastavený level a možná jej ještě o trochu posouvá výše. Na beatu položený experimental, který se opírá o nekonečnou halucinogenní smyčku upletenou z tapířích slz. JSX taky překvapují a to především proto, že vůbec netuším, kdo to je. Cindytalk, jako největší jméno na výběru, to trochu přehání s experimentalem a působí uprostřed výběru asi jako podrážděný Petr Muk na Václaváku. Naštěstí se do roviny minimalu opře hned další pán na holení Goner a jeho Morbid Rave Refix dá pořádně naložit vašim bubínkům, a to logicky proto, že se tam bubnuje.

Zbytek výběru ještě doplňují jména jako Pita (kurva ale!), Rashad Becker (bratranec Borise Beckera), Arturas Bumšteinas nebo Opcion.

Tenhle výběr za to stojí. Dropbox.