Podcast: WEJWAR 5 feat. Jarda Petřík

Dámy, páni a tlusťoši,

je tu wejvarový podcast číslo 5. A je to katastrofa. Lingvistická, morální, lidská, technická. Mám pocit, že od dnešního dne se nebude říkat, že si někdo šáhl na dno, ale že si šáhl na 5 díl podcastu. Protože tohle bylo dno. Lingvistické, morální, lidské, technické. Když jsem dnes podcast upravoval, což jsem vzdal asi po dvaceti minutách, styděl jsem se natolik, že jsem poprvé ve své kariéře střihače podcastu šáhl k cenzuře a některé pasáže o zabíjení žen jsem prostě musel hodit do koše. Mlácení žen je jedna věc a děláme to všichni že ano, ale sekyra? Uff. (daleko praktičtější by byla bouchačka, když už mám jít do detailů)

Přitom je s podivem, že to takto dopadlo, jelikož poprvé dorazil i kouzelník a to v našem případě znamená Jarda Petřík, profesionální mluvič slov z rádia Wave, kde má svůj vlastní pořad s originálním názvem Echo Jardy Petříka. Těšil jsem se, jak to bude konečně dávat smysl, jak to bude odsýpat, jak Jarda potáhne show a bude jí dodávat to co jí zatím chybí nejvíc – a to vědomosti. Bohužel, stal se pravý opak a mám takový pocit, že za to mohly 4 láhve vína a láhev Jacka Danielse, které nám jaksi zkomplikovaly večer a Jardovu DNA přetvořili do čehosi, co bylo neustále puzeno vyluzovat zvířecí zvuky, čímž také podcast končí, protože jsme již neměli síly nejenom mluvit, ale i stát na nohou, což sem dopisuji jako jakous takous omluvu tohoto výtvoru, i když je mi zcela jasné, že až dojdu k nebeské bráně, svatej Petr mi to tam celý pustí a řekne mi, ať táhnu tam kam patřím. Do pekla za Šumivem a Petříkem.

 

Je trochu škoda, že to takhle dopadlo, páč poslední dobou vyšlo fakt dost povedený muziky, což jsme v podcastu maximálně tak naznačili. Abych tomu tedy dodal nějakou hodnotu a trochu si napravil karmu, házím seznam a doporučuju z poslední doby, přičemž ti zvýraznění zahráli v podcastu a všechny alba jsou povinnost:

  • Brutus – Burst (hardcore, noise rock, female vocal)
  • Super Unison – Auto (hardcore, noise rock, punk, hardcore punk)
  • Emptyset – Borders
  • Lawrence English – Cruel Optimism (ambient, noise, drone, field)
  • Ascetic: – Everything is Becoming (post-punk)
  • OKADA . Floating Away from the World (post-trip-hop)
  • Kangding Ray – Hyper Opal Mantis (umcaca umcaca)
  • Carne – Modern Rituals (noise rock)
  • clocolan – Nothing left to Abandon
  • Marcus Fjellstrom – Skelektikon (noise, dark ambient)
  • Matthew Collings a Dag Rosenqvist – Hello Darkness
  • Kyoka – SH (umcaca umcaca)
  • Blanck Mass – World Eater (všechno v jednom)

3807727-nejdrastictejsi-pasaze-jsem-napsal-u-abby-rika-lukas-palan-o-ponure-balade-loughorn-1-950x0p0

Kdo by přece jen ustál podcast a měl ještě nějakou víru v to, že jsme normální lidské bytosti, může se mi pustit i na radiu Wave, páč si mě tam pozvali do pořadu o knížkách a já tam mluvil o knížkách, duhh. O svejch. Je to nudný, ale třeba si to jeden z vás koupí a dá vydělat nakladateli, což já nejsem. Já jsem chudej. Mám jen kečup a záchod. Už ani ty vlasy nemám. Nemám nic. Jsem nula.

 

Mixtape: Unstable

Čau buřti.

Jak Vám dneska swinguje páteček? Všechno na pohodku? Nikoho to nezajímá čůráci!!!

Na Wejvaru jsme byli poslední dobou dost zaneprázdnění, takže sorry, že jsme sem nedávali nový alba. Ale to je prostě ta moderní doba, člověk se pětkrát vykadí a den je pryč.  V posledních týdnech se toho v hudební branži zase tolik nestalo, soudě dle novinek.cz a idnesu co jsem čekoval, takže jste o nic nepřišli. S Šumivem jsme byli dokonce na koncertě – bylo to dobrý. To vám musí stačit. Dneska jdeme na další koncert, to je život co? Taky to bylo dobrý, ať mám ten report rovnou z krku. Takže. Za poslední dobu jsem pár těch dobrejch věcí objevil, ale jsem línej je sem postovat – takže jsem je naházel do mixtape. Můžete si ji poslechnout tady níž a nebo jít na mixcloud a poslechnout si to tam.

Sandford Parker, kterej mixtape skoro otevírá a skoro zavírá, je snad nejlepší fošna za poslední měsíce, takže pokud jste po Top 2016 tuhle dřevařinu ještě nestáhli, tak teď už fakt musíte. Kalhoty na záchodě stahujete pořád a dobrou desku nemůžete? hešteg lenost. Jesse Osborne-Lanthier je z Montrealu a teď si nechává růst chlupy v podpaží v Berlíně, takže hipster approved shit. Loni vydal desku s názvem dlouhým jako dluhy Jirky Pomeje a já doporučuju, i když je to chvílema dost noise a bordel. WETWARE jsou docela dobří ale vůbec nevím, co to je. Nebo spíš kdo to je. Taky vyšel novej Edward Ka-Spel, alias mánička z The Legendary Pink Dots, tentokrát to zase za něco stojí a ne ty chcance co minule. Tradiční Ben Frost, ochutnávka z Wasp factory, nějakej novej objev jako TüTH a hodně povedená tepačka od Marie Davidson (ale zbytek alba celkem nuda). A ještě něco dalšího. A dalšího. A teď du kadit.